Říkalo se, že: „Jasný Jiljí zvěstuje pěkný podzimek“. Kdo vlastně byl tento patron myslivců, ale i bezdomovců, invalidů a neplodných žen a proč dnes máme 1. 9. v kalendáři místo jeho jména Lindu a Samuela?
Svatý Jiljí byl jedním z nejpopulárnějších středověkých světců. Důvodem byla pravděpodobně legenda o jeho poustevnickém životě, který si dobrovolně zvolil poté, co se po smrti svých majetných rodičů rozhodl opustit Athény. Veškerý zděděný majetek rozdal chudým a přesunul se poustevničit do lesů na jihu Francie. Do jeskyně, kde se usídlil, za ním začala docházet laň a živila ho svým mlékem. Jednoho dne se tu však objevila družina vizigótského krále na lovu a král se laň snažil střelit šípem. Jiljí ji chtěl ochránit vlastním tělem a šíp ho zasáhl do nohy. Král pak jako omluvu a na počest jeho obětavosti v místě, kde k neštěstí došlo, nechal postavit klášter Saint-Gilles, ve kterém jmenoval Jiljího opatem. Kolik je na této legendě pravdy, netušíme, avšak klášter v departementu Gard v jižní Francii stojí dodnes, i když jeho základy nepocházejí ze 7. a 8. století, kdy Jiljí žil, ale ze století 12., kdy byla tato velkolepá románská stavba vybudována v místě původního kamenného hrobu svatého Jiljí – ten zde v kryptě můžete obdivovat dodnes.
Vzhledem k tomu, že byl Jiljí považován za svatého, který dokáže pomoct při neplodnosti, po celý středověk do kláštera Saint-Gilles putovala knížecí a královská procesí s prosbami, aby manželky oněch mocných daly svým mužům brzy následníky. Ke svatému Jiljímu se však obraceli i prostí lidé, a to nejen kvůli neplodnosti. Vzýván byl také proti moru, děsu či poruchám spánku. Protože rozdal svůj majetek potřebným, byl patronem žebráků a bezdomovců. Vzhledem k populární legendě o lani pak i myslivců a lovců, pro které znamenal jeho svátek symbolický začátek hlavní lovecké sezóny a čas, kdy začíná jelení říje (jak praví pranostika: „O svatém Jiljí jdou jeleni k říji.“). Kvůli zranění, které při lovu utrpěl, u něj prosili o uzdravení též invalidé a byla mu zasvěcena řada nemocnic. A nejen těch.
Poutě a slavnosti
Desítky kostelů a kaplí u nás jsou zasvěceny svatému Jiljí (např. v v Praze na Starém Městě z roku 1210, v Nymburce, Lomnici, Uherském Hradišti nebo ve Svitavách). Karel IV. v roce 1356 přivezl část ostatků tohoto svatého z Francie a uložil je v pražském svatovítském chrámu. Díky tomu popularita Jiljího v českých zemích ještě vzrostla. Konaly se Jilské výroční trhy a také svatojilské poutě. Někde se tradice poutí na svatého Jiljí, tedy přesněji kolem data 1. 9., drží dodnes, přestože v tento den najdete v kalendáři jména Linda a Samuel. Od 1. ledna 1990 totiž začal platit nový kalendář, v němž byla nahrazena nepoužívaná jména (jako právě Jiljí) jmény populárními, která do té doby svůj svátek neměla. Letos si návštěvníci mohli svatojilskou pouť užít třeba už v sobotu 29. 8. v Lomnici nad Popelkou. Ve stejný den probíhaly i 5. poutní slavnosti svatého Jiljí na loveckém zámečku Karlštejn ve Svratouchu. Zato na velkou každoroční slávu, která se koná vždy první zářijový víkend ve Svitavách, se můžeme těšit. Historická pouť svatého Jiljí nabídne 6. 9. jarmark, pohádky, divadlo, hudební a taneční vystoupení, soutěže i řemeslný trh.
V české lidové tradici označoval svátek svatého Jiljího přechod od léta k podzimu a začátek podzimních prací, jako bylo například setí ozimů (především žita a pšenice). A řada pranostik se vedle předpovědí počasí věnovala i tomuto tématu:„Svatý Jiljí, oráč je pilný. Na Jiljího hrozen – na Michala sklizeň. Prší-li na svatého Jiljí, budou otavy shnilý. V jakém počasí Jiljí, v takovém potom dlouho sedláci sijí.“ Úroda byla jednoduše pro naše předky klíčová, a kvůli tomu se také tak zajímali o počasí, které jim pranostiky slibovaly: „Jaké počasí Jiljí ukazuje, takové po celý měsíc dodržuje. Na den Jiljí hrom a blesky – čtyři týdny mokré stezky. Jasný Jiljí zvěstuje pěkný podzimek. Jaké počasí Jiljí ukazuje, takové po celý měsíc dodržuje. Na svatého Jiljí jasno, je suchá jeseň. Když prší, čtyřicet dnů střecha nevyschne.“ A další a další v podobném duchu, které mají společné jedno – tvrdí, že, jak bude 1. 9., bude i v následujících týdnech, ne-li měsících.
