Deštivý svatý Medard: Dlouhé období dešťů v červnu bývá běžné, ale 40 dní v kuse podle ČHMÚ u nás ještě nikdy nepršelo

Pro naše předky byl déšť v červnu spíš prokletím než požehnáním. Tráva po něm sice rostla jako z vody, ale usušit z ní pak seno, byl problém. „Když na Medarda prší, těžko se seno suší.“ Některé pranostiky dokonce „věští“, že svatý Medard přivolá povodně, zhoubu pro obilí a překvapivě i nedostatek hub. Na Moravě říkali: „Když na Medarda prší, ječmen se nevysype z kožíšku a pohanka v zemi hartá (odpočívá)“.

Mohlo by se vám líbit

Legenda jménem Jan Nepomucký: Proč se 16. května stále slaví jeden z nejoblíbenějších českých světců

Ne čtyřicet, ale dvaadvacet

Vzhledem k tomu, že v době Medardova svátku Evropu ovlivňuje tzv. letní monzun, jde o jednu z nejpřesnějších lidových pranostik. Souvisí to s přechodem chladnějšího oceánského vzduchu nad prohřátou pevninu. I když s těmi čtyřiceti dny to naši předci přece jen trochu přeháněli. Skoro každý rok k nám však přichází na začátku června vlhký oceánský vzduch od západu. A ten s sebou přináší i vyšší pravděpodobnost srážek. Rekord drží rok 1954, kdy u nás v kuse pršelo 22 dní. Ale ne ve všech medardovských pranostikách je nevlídno. Traduje se také, že: „Kdo na Medarda zasívá, hojnost lnu a zelí mívá“, případně „Medard nemá mrazu více, by nezmrzly nám vinice“.

Dobrák, který zlodějům dával

A kdo vlastně ten svatý Medard, který přináší deštivé počasí, byl? Narodil se jako bohatý synek francouzského šlechtice v pátém století. Legenda praví, že když byl malý chlapec, zastihla ho v polích velká bouře. V tom se nad ním objevil obrovský orel a svými křídly jej chránil před lijákem. To může být dalším důvodem, proč je jeho jméno spojováno s deštěm. Medard se vydal na kněžskou dráhu a byl známý pro svou dobrotivou povahu. Prý, když se ho pokusil okrást zloděj, daroval mu to, o co ho chtěl obrat. Ostatně jako svatý je považován za patrona zlodějů a zároveň i sedláků, vinařů, sládků. Naši předci si jej nejen spojovali s deštivým počasím, ale prosili u něj za lepší úrodu a pomoc při bolestech zubů, proti horečce a choromyslnosti.

V červnu už začínají kvést růže. I proto bývaly ty bílé hlavní ozdobou nejctnostnější panny z Medardova rodného města Salency

Růžová královna

Než se ve svých sedmdesáti letech stal biskupem, působil Medard jako farář ve svém rodném městě Salency, kde zavedl tzv. Růžovou slavnost (Fête de la Rosière). Spočívala v tom, že každý rok byla vybrána a věncem z bílých růží ozdobena jedna místní dívka za svou ctnost, skromnost a pracovitost. Celá obec ten den slavila a vybraná slečna si z akce neodnesla jen korunu růží, nýbrž i finanční obnos z Medardových pozemků. Tím samozřejmě farář získal na popularitě. Dnes se svátek v Salency dávno neslaví, ale v některých jiných francouzských městech ano. Můžete se na něj zajet podívat třeba do města La Brède, kde se letos koná od 19. do 21 června.

Zdroj: autorský text, Wikipedia, ceskezvyky.cz, catholica.cz, chmi.cz, iRozhlas

Mohlo by se vám líbit

Svatý Jiří byl vítěz nad zimou a zlými silami: Den, kdy se vyháněl dobytek a chlapci i dívky si přičarovávali lásku