Podle Českého hydrometeorologického ústavu má známá pranostika „Medardova kápě – čtyřicet dní kape“ podložení ve statistikách. Proměnlivé počasí s častými přeháňkami a bouřkami, které často trvá od začátku června až do poloviny července, bývá u nás běžné. Nemůže za to ale Medard, nýbrž evropský letní monzun.
Pro naše předky byl déšť v červnu spíš prokletím než požehnáním. Tráva po něm sice rostla jako z vody, ale usušit z ní pak seno, byl problém. „Když na Medarda prší, těžko se seno suší.“ Některé pranostiky dokonce „věští“, že svatý Medard přivolá povodně, zhoubu pro obilí a překvapivě i nedostatek hub. Na Moravě říkali: „Když na Medarda prší, ječmen se nevysype z kožíšku a pohanka v zemi hartá (odpočívá)“.
Vzhledem k tomu, že v době Medardova svátku Evropu ovlivňuje tzv. letní monzun, jde o jednu z nejpřesnějších lidových pranostik. Souvisí to s přechodem chladnějšího oceánského vzduchu nad prohřátou pevninu. I když s těmi čtyřiceti dny to naši předci přece jen trochu přeháněli. Skoro každý rok k nám však přichází na začátku června vlhký oceánský vzduch od západu. A ten s sebou přináší i vyšší pravděpodobnost srážek. Rekord drží rok 1954, kdy u nás v kuse pršelo 22 dní. Ale ne ve všech medardovských pranostikách je nevlídno. Traduje se také, že: „Kdo na Medarda zasívá, hojnost lnu a zelí mívá“, případně „Medard nemá mrazu více, by nezmrzly nám vinice“.
Dobrák, který zlodějům dával
A kdo vlastně ten svatý Medard, který přináší deštivé počasí, byl? Narodil se jako bohatý synek francouzského šlechtice v pátém století. Legenda praví, že když byl malý chlapec, zastihla ho v polích velká bouře. V tom se nad ním objevil obrovský orel a svými křídly jej chránil před lijákem. To může být dalším důvodem, proč je jeho jméno spojováno s deštěm. Medard se vydal na kněžskou dráhu a byl známý pro svou dobrotivou povahu. Prý, když se ho pokusil okrást zloděj, daroval mu to, o co ho chtěl obrat. Ostatně jako svatý je považován za patrona zlodějů a zároveň i sedláků, vinařů, sládků. Naši předci si jej nejen spojovali s deštivým počasím, ale prosili u něj za lepší úrodu a pomoc při bolestech zubů, proti horečce a choromyslnosti.
Foto: Pexels
V červnu už začínají kvést růže. I proto bývaly ty bílé hlavní ozdobou nejctnostnější panny z Medardova rodného města Salency
Nákupní tipy
reklama
Růžová královna
Než se ve svých sedmdesáti letech stal biskupem, působil Medard jako farář ve svém rodném městě Salency, kde zavedl tzv. Růžovou slavnost (Fête de la Rosière). Spočívala v tom, že každý rok byla vybrána a věncem z bílých růží ozdobena jedna místní dívka za svou ctnost, skromnost a pracovitost. Celá obec ten den slavila a vybraná slečna si z akce neodnesla jen korunu růží, nýbrž i finanční obnos z Medardových pozemků. Tím samozřejmě farář získal na popularitě. Dnes se svátek v Salency dávno neslaví, ale v některých jiných francouzských městech ano. Můžete se na něj zajet podívat třeba do města La Brède, kde se letos koná od 19. do 21 června.
