Zapomeňte na hluk sekačky a naučte se posekat svou zahradu jako za stara – kosou

Kam doskáče ranní ptáče? Úplně obyčejné letní ráno, které sotva začalo. Chvíle po šesté, nedlouho po svítání, kdy slunce tepve nesměle stoupá z obzoru a na stéblech vysoké trávy se ještě hromadí kapky rosy. Nic pro sedmispáče, kteří se probouzejí nejdřív kolem deváté, ale přesně ta doba, kdy Dan Mikušík, původní profesí programátor, bere do ruky kosu a vyráží na louky či do pole. Právě teď totiž bude jejho práce nejsnazší a nejúčinnější. Před pár lety se se svou partnerkou Markétou rozhodli odstěhovat na venkov a žít tu co nejvíc soběstačně. Kromě jiného se proto místo sekačky naučil obsluhovat raději kosu a dnes na pozemcích kolem svého domu ve Skryjích na Rakovnicku pořádá také kurzy kosení a naklepávání kosy. O zajemce nemá rozhodně nouzi.

A jak na to?

„Základem je dobře naklepaná kosa, ergonomické kosiště  správně nastavené podle výšky sekáče i dané kosy a samozřejmě správná technika,“ říká Dan s tím, že celkem nejde o nic složitého. Možná právě díky tomu si kosení získává čím dál víc příznivců, kterým jde na nervy řev sekačky, jež je bohužel nedílnou kulisou současného venkovského života. Podle Dana jakmile získáte určitou jistotu a grif, nebude vám sekání kosou trvat o moc déle než se sekačkou a také nebudete muset sekat tak často, protože tráva tak bude moci narůst o hodně výš. Navíc vás může těšit dobrý pocit z toho, že pod kosou naskončilo zdaleka tolik drobných živočichů jako ve sběrném koši sekačky...

Až si účastník kurzu naklepe správně kosu, může vyrazit do terénu.

Když se na kurzu naučíte zákady kosení a postupně se v něm zdokonalíte, zjistíte, že ruční sečení je svého druhu meditativní činnost, která vám v současné uspěchané době přijde velmi vhod. Dan vás navíc naučí, jak kosu správně naklepat, během sečení obtahovat, či vybrat nebo dokonce vyrobit si vlastní kosiště.

Zdroj informací: Venkov a styl

Galerie: Galerie: Ruční kosení je radost

9 fotek 10 fotek