Víte, co je a k čemu sloužila našim předkům láka či laka? Přestože v jazykové podobě jde o slovo rodu ženského, v reálu se jednalo hlavně o kožený sak... Tedy o něj!
Pro původ slova láka, též krátce laka, je třeba mířit do horních Němec. Ale těch dávno minulých. Odsud pochází slovo Lagel značící nádobu, vak (dnes die Lage označuje polohu, postavení, situaci či stav či vrstvu), zprvu jakoukoli, později už mající určitou velikost… Nic není jednoduché, ani původ zmíněného výrazu; v latině se objevuje slovo lagena, tedy láhev, a zde je další kořen slova. Z něj vzniká láka coby označení pro míru kapalin, ta se dokladuje od 14. století.
A kolik čeho laka (láka) obsahuje? Údajně se rovnala 36 pintám, někdy ale i čtyřiceti a více. Pro jasnější vizi: pinta na našem území před koncem 16. století znamenala 0,956 litru (odvozena od starého českého žejdlíku), ta odvozená od dvojnásobku rakouského žejdlíku činila 0,7 litru a dobové prameny mluví taktéž o hodnotě 1,94 litru. Tolik uvádí text v Rozhledech matematicko-fyzikálních roč. 58 (dostupné na Librinostri.catholika.cz). Jinde se objevují čísla mírně odlišná, to podle krajů i dobových etap. Prostě násobení nenásobení, láka činila cirka 69,75 litru (zaokrouhleno 70 litrů) nebo 75 litrů. Asi tak.
A vinaři už vědí…
…protože tato stará česká a moravská objemová jednotka se používala hlavně pro míru tekutin, zpravidla vína a piva, též ovšem oleje, obilí. Proto se (nejen) ve vinařstvích objevoval měrný kožený nepropustný sak právě o zmíněném objemu, někde však měli k tomu účelu dřevěnou nádobu. Časem se tak ustanovilo, že laka, láka, se stala synonymem pro sud či bečku o obsahu (objemu) 70, někde až oněch 75 litrů. Dnešní křížovkáři bez mrknutí oka řeknou, že laka je obecně dřevěný sud či soudek, láka pak bečka, a velikost dávno neřeší. Dlužno zmínit, že tato míra se používala i v Uhrách anebo na Slovensku. To pro větší srozumitelnost při směně či prodeji.
Možná někomu v této souvislosti vytane na mysli slovo laka, označující svého času šumavská jezera, jedno ledovcového původu dokonce tak přímo pojmenované. Tohle je ale cimrmanovská slepá ulička, jinými slovy: tudy cesta nevede. Laka je v tomto případě s největší pravděpodobností odvozeno od staročeského slůvka mlaka, občas mláka – bažina, blata, rašeliniště, případně močál. Na Moravě potom louže… Každopádně i tady se původ stáčí k latině, kde lacus značí stojatou vodu s přítoky či rovnou celé jezero.
Článek vyšel pod původním titulkem „Láka“ v časopise Marianne Venkov & styl číslo 9/2026. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
Zdroj: článek vyšel v časopise Marianne Venkov & styl, redakčně upraveno
Co chtějí muži od žen a ženy od mužů? Terapeuti Michal a Michaela Bartošovi vysvětlují, proč si často ubližujeme
