V katolickém liturgickém kalendáři má 28. října svátek dvojice často opomíjených svatých Šimona Kananejského a Judy Tadeáše. V tom civilním je však zastínil významný den pro naši republiku – vznik samostatného Československa.
Kdo vlastně byli tito svatí, kteří patřili mezi dvanáct Ježíšových apoštolů? O obou mužích se toho v samotné Bibli moc nedozvíme. Podle křesťanských legend a starých apokryfních textů putovali Šimon a Juda po Kristově ukřižování společně po světě. Měli hlásat evangelium zejména v oblasti Mezopotámie a Persie (dnešní Irák a Írán). Tradovalo se, že společně také zemřeli mučednickou smrtí. Legendy se různí, nejčastěji v nich však byl Juda ubit kyjem a Šimona rozřezali pilou. Jejich ostatky pak byly společně přeneseny do Říma a dnes jsou uloženy v bazilice sv. Petra.
Právě kvůli způsobu, kterým byl zabit, se svatý Šimon (nazývaný také Horlivec nebo Zélóta) stal patronem všech řemeslníků pracujících se dřevem, tedy dřevorubců, řezbářů, tesařů… To jeho společníka, svatého Judu Tadeáše, dříve kvůli jeho jménu, které se podobá tomu Jidášovu, lidé nechtěli příliš uctívat. Když se však ocitli v nouzi a měli pocit, že jim nikdo nemůže pomoct, začali se obracet právě k „zapomenutému“ Judovi. Stal se tak patronem beznadějných případů a zoufalých situací a býval žádán o zázračná uzdravení nemocných. O nevelké popularitě těchto světců svědčí i to, že jim zasvěcených kostelů u nás příliš nenajdeme. Nejznámější a nejstarší český kostel svatého Šimona a Judy je ten jediný v Praze a byl založen při špitálu řádu milosrdných bratří již v letech 1618 až 1620.
Pro naše předky měl svátek Šimona a Judy význam spíš zemědělský než křesťanský. Konec října byl na venkově důležitým mezníkem, kdy už začínala být opravdu zima a hrozilo, že začne mrznout a padat sníh. Za vše hovoří několik pranostik, které se týkají právě 28. října: „Šimona a Judy – zima leze z půdy.“; „Na svatého Šimona a Judy přines kožich z půdy.“; „Po Šimoně a Judy naděj se sněhu a na poli zmrzlé hrudy.“; „Šimona a Judy – zima je všudy.“ Vedle nástupu chladného počasí upozorňovaly pranostiky také na definitivní konec sklizně. „Šimon a Juda zastavují polní práce“ a „Od Šimona a Judy, paste pasáci všady, ať je řepa nebo zelí, má být všechno poklizený.“ Zároveň měly být do konce října zasety ozimá pšenice a žito. Kdo by nechal jejich setbu na později, tomu se vysmívalo rčení: „Stane se chudý, kdo čeká se setbou Šimona a Judy.“
