Když venku fičí ledový vítr a zahrada odpočívá, řeřicha se doma probouzí k životu. Tahle drobná bylinka dokáže během pár dnů vykouzlit čerstvou, pikantní a zelenou nadílku. A přesto se kolem ní vznáší otázka, která metoda pěstování je vlastně lepší.
Řeřicha patří k těm malým radostem, které se ve venkovských domácnostech nikdy neztratí. Je rychlá, nenáročná a svým způsobem trochu kouzelná. Stačí její semínka položit na vlhkou podložku a ony se během chvíle vydají vzhůru, jako by se nemohly dočkat, až posvítí na chleba s máslem nebo doplní bramboračku. Ať je zima jakkoli dlouhá, řeřicha vnáší do kuchyně pocit jara.
Když se řekne řeřicha, leckdo si vzpomene na školní pokusy. Ale tahle zelená drobnůstka umí mnohem víc. Obsahuje spoustu vitamínu C, díky kterému zažene únavu po zimě. V jejích lístcích najdete i vitamín A, B1, E a K. Minerály jako vápník, železo nebo draslík doplní to, co tělu chybí, když už několik měsíců nekřoupe čerstvá zelenina ze zahrady. A její pálivá chuť? Ta je vlastní, přírodní a dokonale probudí chuť k jídlu. Není divu, že se řeřicha už dlouhá staletí používá nejen v kuchyni, ale i ve fytoterapii. Lidé věřili, že podporuje močové cesty a pomáhá tělu čistit se. A minimálně v jednom má jistě pravdu každý, kdo ji jí pravidelně člověk je po ní svěží a plný energie.
Pokud chcete řeřichu hlavně jíst, ne se o ni starat, vata je sázka na jistotu. Semínka se na ní cítí skvěle, klíčí během čtyř dnů a za týden máte hustý zelený koberec, který voní po jaru. Vata drží vlhkost rovnoměrně, takže nehrozí, že by rostlinky uschly. Po sklizni ji můžete vyhodit, ale mnoho hospodyněk ji nechává vyschnout a používá znovu. A protože řeřicha na vatě roste rovnoměrně, máte jistotu, že bude krásně hustá a svěží. Nevýhoda je jediná pokud to přeženete s hustotou, může se objevit plíseň. Stačí ale rozumně rozhodit semínka a problém je pryč.
Substrát působí přirozeněji a mnoha lidem jednoduše voní. Semínka v něm sice klíčí pomaleji, ale rostlinky bývají o něco robustnější. Potřebují však víc péče. Substrát nesmí vyschnout ani být přelité. Největší strašák se jmenuje padání klíčních rostlin. To nastane, když půdní houby napadnou tenký krček rostliny a ta během pár hodin uhyne. Dá se tomu předejít tak, že substrát před výsevem prohřejete v troubě. Venkovské hospodyňky to dobře znají, trouba zvládne divy. Pokud se ale chcete hlavně najíst a ne čekat, až se půda srovná, s vatou vyhrajete dřív.
Nemusíte na to mít žádné speciální vybavení. Stačí miska, vata nebo půda a malý sáček semínek. Dopřejte jim vlhko, trochu světla a pokojovou teplotu. Nesázejte je příliš hustě, jinak si začnou překážet. Lehce je přitlačte, ale nezakrývejte, světlo je pro ně důležité. Každý den se na ně podívejte. Na vatě často stačí pár kapek vody. V substrátu je obecně lepší rosit než zalévat, aby se semínka nevyplavila. A pak už jen sledujte, jak se zelené jehličky mění v chutné lístky, které provoní kuchyni. Ten moment, kdy poprvé zakousnete řeřichou posypaný chleba, je vždycky malá oslava jara.
Zdroj: autorský článek
autorský článek
79 Kč
79 Kč
84 Kč
