Červenka obecná se pyšní krásnou náprsenkou a melancholickým zpěvem. Tento vynalézavý a zvědavý ptáček je malý vzrůstem, ale s velkým srdcem.
TEXT: Alexandra Koutná
Kdo by neznal červenku, lidově zvanou též čerkýnka, čermáček, čermák, červánek, červenóšek, červik, hudačka, mucháček nebo raška. Na první pohled působí zcela nenápadně – vrchní peří světle hnědé, bříško světle šedé. Od ostatních ji však odlišuje výrazná, červenorezavá náprsenka, které červenka obecná (Erithacus rubecula) vděčí za své jméno. Tento drobný ptáček z čeledi lejskovitých je velký maximálně čtrnáct centimetrů a váží nanejvýš osmnáct gramů. O to více je však výrazný jeho melancholický zpěv, který se ozývá z hustých porostů.
Točí se kolem něj i mnoho příběhů. V severské mytologii nosila červenka zprávy bohu blesků Thorovi. Podle anglické pověsti zase svým zpěvem utěšovala Krista na kříži – možná odtud ta melancholie v jejím zpěvu. Jeho krev jí ulpěla na hrudi, a tak prý tento ptáček získal svoji charakteristickou skvrnu. Samečka od samičky těžko rozeznáte, a to dokonce ani podle zpěvu. Zpívají totiž obě pohlaví, jen každé v trochu jiné roční době. Červenky hnízdí pravidelně dvakrát ročně v období od začátku dubna do července. Samička staví svá hnízda nejraději blízko u země, například mezi kořeny nebo v dutině pařezu. Občas se jí povede i poněkud kuriózní stavba. Protože nejde o nijak plaché ptáky, jejich hnízdo můžete objevit v poštovní schránce nebo ve věnci na dveřích. Zajímavostí je též zpěv samičky, který je možné zaslechnout v mimohnízdním období.
Kromě hnízdní doby žijí červenky samotářsky a samičky si velmi ostře, až žárlivě, střeží své území. K mírumilovnému vymezení území jim slouží právě zpěv. Vetřelce, svého partnera, snesou jen v období páření a péče o mláďata. S červenkami se sice můžete setkat po celý rok, většina ptáků žijících v Česku ale odlétá zimovat na jihozápad a nahrazují je červenky ze severu. Ty, které zariskují, neodletí a přežijí, si už během prosince začínají hledat správného partnera. Na jaře pak mají možnost zabrat si nejlepší území a začnou tak hnízdit dřív než ostatní červenky, vracející se vyčerpané z dlouhé cesty. Ať už je to pro její melancholický zpěv či krásné zbarvení, červenka obecná patří mezi nejoblíbenější tuzemské ptáky. V roce 2016 ji dokonce vyhlásili čeští ornitologové ptákem roku.
„Chcete-li se poslechem zpěvu a pozorováním těchto milých ptáčků těšit i ve svém okolí, vyhněte se chemii,“ doporučuje Alena Klvaňová, šéfredaktorka časopisu České společnosti ornitologické Ptačí svět a dodává: „Červenky, stejně jako většina pěvců, krmí svá mláďata hmyzem, žížalami a pavouky. Pesticidy však způsobují, že je takové potravy v zahradě málo nebo je otrávená. Červenky sbírají potravu převážně na zemi. Uvítají proto vrstvu vlhké půdy s listovkou někde v koutu zahrady, potěší je i kompost, suchý kmen či pařez nebo kamenná zídka. Navrstvíte-li v klidném zákoutí hromádku klestí a trnitých větviček, usnadníte červenkám hnízdění. Poskytnete jim zároveň úkryt před kočkami. Koncem léta pak tyto pěvce nejvíc potěšíte bobulonosnými keři, jako je bez, kalina, hloh nebo brslen. Rády využijí i porost popínavého břečťanu nebo psího vína.“
Červenku obecnou můžeme v našich končinách pozorovat i v zimě. Někteří jedinci se však na období chladných měsíců přece jen raději stěhují do oblastí Středomoří a Blízkého východu.
Peří samiček a samečků vypadá stejně. Krásná, červenorezavá náprsenka je pro ně typickým znakem.
V keltské a germánské mytologii se červenka těšila velké úctě – byla považována za posla slunce. Ve Velké Británii je dokonce tak oblíbená, že získala titul národního ptáka. Její motiv se velmi často objevuje i na vánočních pohlednicích.
Tento drobný ptáček mívá rozpětí křídel do dvaadvaceti centimetrů.
Pokud chcete hmyzožravé červenky potěšit a také jim ulehčit přežití zimních měsíců, vězte, že milují tukové kouličky. Krmítko zavěste nízko nad zemí – tzv. ptačí stůl. Celoročně jim nabízejte vodu v pítku.
Stavbu hnízda má na starosti samička. Vybírá si keře a stromy s hustým podrostem. Zázemí si staví z mechu, větviček, stébel a kořenů. V době, kdy sedí na vajíčkách, o ni sameček obětavě pečuje a nosí jí potravu.
Do hnízda snese samička čtyři až pět malých, hnědě kropenatých vajíček. Mláďata červenek se líhnou zhruba po dvanácti až patnácti dnech. O potomstvo se pečlivě starají oba rodiče. Po dvou týdnech mladé červenky vylétávají z hnízda.
.jpg)
