S dětskými dárky je to komplikované. Sice jsem přesvědčena o tom, že by našim dětem udělalo radost prakticky cokoli, u pořizování ale musím zapojit mozek.
Jejich dětský pokoj je hraček plný. Mají skládačky, kostky, auta, odrážedla, válecí plyšáky a plnou knihovnu knih. Cokoli dalšího vhodím, musí být téměř ‚neztratitelné‘ (takže skládačka ne), nerozbitné (ani další auto), a když se tím praští sourozenec, tak jen trochu kvíkne, ale neupadne do bezvědomí (doplňte podle vlastních zkušeností). Když syn slavil druhé narozeniny, dárky z výše vynechaných kategorií by se mu náramně hodily.
Nic nebude, rozhodli jsme letos s manželem despoticky. Žádné tvrdé předměty, žádné další hudební nástroje, nic! Knihu dostane, a bude. A jak to dopadlo? Synek dnes obdržel sadu dětského nářadí (kombinačky a kladívko included), kterou jsem pořídila já a, světe, div se, bubínek, který mu manžel (na můj něžný popud) koupil dnes cestou z práce. A dcera? Ta přece slaví narozeniny s bratrem! Aby jí nebylo líto, že bratr má něco nového, že slaví bratra, a pak hlavně proto, že by se nejspíš o nové předměty s láskou sourozenecky poprali. Dostala mnou vybranou decentní knížku o kreslení a manželem koupenou flétnu…
Děti okamžitě vytvořily hudební těleso, přinutily otce zpívat a hrát na kytaru a byly naprosto nadšené. Dokonce tak, až mě to dojalo. Myslím si, že máme celkem šťastné děti (když se jim zrovna nezdá o masožravých kytkách a čertech), ale takovou explozi radosti a čiročirého nadšení jsem ještě neviděla. Nakonec došlo i na to nářadí a kreslení – vše v bytě je pečlivě zašroubováno, zatlučeno a opraveno a Pidi usilovně výtvarně zpracovává čtverec.
K Vánocům si s mužem koupíme špunty do uší a budeme dětskou radost pozorovat s vypnutým zvukem. A možná několik sad rozdáme i po domě v úhledných balíčcích s cukrovím.
Miss World Taťána Kuchařová: Kdo ji v životě podržel, když jí bylo nejhůř?
