Velikonoce jsou tu. Muži a chlapci chodí dům od domu koledovat a přitom šlehají ženy a dívky pomlázkou. Ty je potom, co mrskačku přečkají, obdarují nejlépe ručně barvenými vajíčky. Otázkou je, jestli je potřeba všechny tradice a zvyky stále dodržovat.
„Já si doteď pamatuju, jak u nás na vesnici chodili spolužáci s pomlázkou i na střední. To byl hrozný pocit, když u nás před dveřma na Velikonoční pondělí stálo pět kluků ode mě ze třídy a já jim musela nastavit zadek, aby mě po něm poplácali pomlázkou,zatímco u toho mumlali nějakou koledu. Myslela jsem, že se propadnu do země,“ vyprávěla mi minulý týden jedna moje kamarádka. „A dělají to dodneška! Takže já pojedu k našim na víkend, ale odjedu pěkně už v neděli večer,“ dodala.
Její příběh není ojedinělý. Spoustě ženám a dívkám je šupání pomlázkou nepříjemné. Některé si z něj odnáší dokonce i modřiny a silná traumata. Někteří muži totiž snadno překročí práh symbolismu a mrskání pomlázkou si doslova užívají.
Pomlázkou se přitom začalo šlehat kvůli tomu, že se jednalo o akt námluv. Údajně měla značit oplodnění, což je důvod, proč ženy mužům následně dávaly barvená vajíčka. Ty jsou totiž symbolem nového života a znovuzrození.
Dnes se říká, že se ženy šlehají, aby zůstaly mladé a zdravé. A ano, je to tradice. V posledních letech se ale značně zpochybňuje. Vadí zejména mladším generacím a když o ní Češi řeknou cizincům, vůbec ji nechápou. Jak to máte s pomlázkou vy?
