Když se proti šikaně postaví celá třída. Spolužáci, kteří mají vliv, často pomůžou vyřešit problém s agresorem

„Šikana nemusí být vždycky hned vidět,“ upozorňuje Tereza Skoumalová, metodička prevence a koordinátorka školního KiVa týmu v ZŠ Jednička v Šumperku. Dítě může být postupně vyčleňované z kolektivu, nikdo si s ním nechce sedat a spolužáci ho záměrně nechávají stranou. Jindy mu někdo schovává věci nebo je shazuje ze stolu. Na první pohled to nemusí vypadat jako úmyslné ubližování. Právě takové drobné a opakované situace, kterých si dospělí nemusí všimnout, mohou zůstat dlouho skryté. Mezitím si na to ale třída zvykne a začne to brát jako součást běžných vztahů. Postupem času se můžou projevy šikany stupňovat.

Co s tím?

Pokud se ve třídě objeví šikana ať už v jakékoli podobě, nastupuje proškolený KiVa tým. Postupně se schází s obětí, agresorem i svědky. Nejde úplně o to do detailů popisovat, kdo koho dvakrát bouchl a kdo koho jednou. „Oběť se snažíme podpořit a říct jí, že se budeme snažit, aby se to už neopakovalo. S agresorem se zase snažíme mluvit o tom, že se to nesmí opakovat a proč jeho chování není dobré. Za týden či dva se s nimi sejdeme znovu a zjišťujeme, zda se situace zlepšila,“ popisuje Tereza Skoumalová s tím, že důležité je i agresora pochválit, pokud se snaží svoje chování změnit. Ostatně je ověřeno, že pozitivní zpětná vazba upevňuje žádoucí chování, oproti tomu pouhá kritika nemá na změnu velký dopad.

Mohlo by se vám líbit

Znáte adaptační semafor? Pedagožka vysvětluje, kdy je dětský pláč ve školce ještě v pořádku a kdy zpozornět

Ještě tu ale zůstává jedna skupina – spolužáci, kteří si mohli něčeho všimnout nebo mají ve třídě přirozený vliv a mohou situaci změnit. Právě na ně KiVa hodně spoléhá. Děti ve třídě se učí, jak se oběti zastat. Neznamená to, že mají začít útočit na agresora nebo se s ním prát. Mohou mu říct, aby přestal, mohou podpořit spolužáka, kterému někdo ubližuje, nebo říct o situaci dospělému. „Postavit se agresorovi není nic lehkého. Ale vždycky je tady dospělý, za kterým mohou jít,“ poznamenává Tereza Skoumalová s tím, že program na škole mají už třetí rok.

Ostatně právě na myšlenku přihlížejících se zaměřil výzkum psycholožky a profesorky Christiny Salmivalli a jejího týmu z finské Univerzity v Turku. Jejich reakce totiž mohou šikanu posilovat, nebo naopak pomoci zastavit. Na základě jejího výzkumu pak začal v roce 2006 vznikat program KiVa, který s podporou finského ministerstva školství následně prošel rozsáhlým ověřováním a od roku 2009 se používá v tamních školách. Jeho základem je práce s celou třídou – děti se učí šikanu rozpoznat, reagovat na ni a zastat se spolužáka, kterému někdo ubližuje. Ukázalo se, že u 98 % žáků, jejichž konkrétní případ KiVa tým řešil, se jejich situace díky rychlé intervenci zlepšila.

Prevence začíná ve třídě

„Podle mě je program KiVa v České republice jediným takto uceleným projektem,“ říká Tomáš Ráb, speciální pedagog, výchovný poradce a další člen KiVa týmu. Za stěžejní považuje, že se do něj zapojuje nejen jejich šestičlenný KiVa tým sestavený ze zaměstnanců školy, ale taky všichni třídní učitelé. Právě oni vedou pravidelné KiVa lekce během svých třídnických hodin. Žáci si postupně rozšiřují kompetence nejen ohledně prevence šikany, ale baví se i o respektu k jinakostem, zvládání vzteku či o soucitu se sebou samým. „Všechno to směřuje k tomu, aby se zlepšilo klima ve třídě i v celé škole,“ dodává Tomáš Ráb. Výhodou programu (který v Česku nabízí organizace Schola Empirica) je, že učitelé nemusejí vymýšlet obsah hodin, protože dostanou obsáhlé manuály.

A jak to máš ty?

„Postav se na čáru“ se jedna z nabízených aktivit. Úkolem žáků je, aby se postavili do jedné řady třeba podle toho, jak se právě cítí – na jednom konci jsou ti, kteří se cítí skvěle, na druhém ti, kterým zrovna není dobře. Řadit se ale mohou i podle jiného klíče: jestli se těšili do školy nebo jak moc mají něco rádi. Pak se spolu baví ti, kteří stojí vedle sebe, a zjišťují, proč to mají podobně.

Mohlo by se vám líbit

Nejznámější česká učitelka Andrea Nguyen: Dnešní děti jsou nevyspalé a otrávené. A někteří rodiče moc angažovaní

„Další aktivita se jmenuje živý obraz třídy,“ říká Tereza Skoumalová. V tomto případě se děti rozdělí do skupinek a mají ztvárnit, jak svou třídu vidí. Mohou předvést situaci, která je pro jejich třídu typická, nebo něco, co se v ní často děje. Pak ostatní jednotlivé obrazy procházejí a společně o nich mluví. „Najednou jde vidět, že stejnou třídu mohou děti vnímat velmi rozdílně. Jedni ji vidí jako hlučnou a divokou, jiní jako místo, kde se spíš drží stranou,“ vysvětluje Tereza Skoumalová.

Tímto způsobem se vyučující mohou mimo jiné dozvědět, co během běžné výuky nemusí vůbec zachytit. Děti zase dostávají možnost podívat se na svou třídu očima spolužáků. Z toho pak mohou vzniknout konkrétní představy o tom, co by chtěly změnit. „Děti si mohou například na začátku školního roku vytvořit tři přání pro svou třídu, na nichž se mají shodnout,“ dodává metodička prevence.

Dáme vám dotazník

Do programu KiVa je v Česku aktuálně zapojeno 111 škol a přes 25 tisíc dětí. Absolvují ho vždycky žáci od první až do deváté třídy (v Šumperku mají KiVa hodinu každý druhý týden po celý školní rok) a jak rostou, jde se se znalostmi a dovednostmi víc do hloubky. „U malých dětí je někdy všechno hned šikana. Někdo mě bouchl a už je to šikana. Ale tak to samozřejmě není,“ vysvětlují Tereza Skoumalová a Tomáš Ráb. Děti se proto učí rozlišovat mezi škádlením, konfliktem a šikanou. Starší děti se už dostávají třeba k tomu, na jakém principu funguje kolektiv, či se baví o tématu sexuálního obtěžování nebo nástrah online života.

Zkušenosti škol jsou takové, že když začnou KiVu používat, počet nahlášených případů může ze začátku lehce stoupnout. Lidé ve škole včetně dětí totiž začnou být na projevy šikany citlivější. Cílem každopádně je, aby se šikana buď zachytila brzo a v ještě lepším případě vůbec nezačala.

Kromě rozsáhlé metodiky a aktivit připravených do třídnických hodin je předností programu i to, že škola každý rok absolvuje dotazníkové šetření (dotazníky vyplňují všechny děti). Pravidelně tak získávají data o vztazích mezi dětmi a o celkovém klimatu tříd včetně toho, kolik dětí zažilo šikanu, ale nikomu to neřeklo.

KiVa tým se minulý rok jel podívat do země, kde program vznikl. „Ve škole nedaleko Helsinek bylo dobře vidět, že KiVa je mnohem víc než jen program proti šikaně. Měli tam mimo jiné KiVa Crew, žákovskou skupinu, která pomáhá vytvářet příjemnou atmosféru. Děti z vyšších ročníků spolupracují s mladšími, pořádají společné aktivity a pomáhají posilovat pocit, že každý má ve škole své místo,“ popisuje Tereza Skoumalová. I tím se chce šumperská škola do budoucna inspirovat. V plánu má využít žákovský parlament.

Nadační fond Eduzměna spustil v roce 2020 projekt, jehož cílem je přinášet inovativní přístupy ve výuce, podporovat učitelské sbory a více zapojovat rodiče i zřizovatele do dění ve školách, a to vždy v rámci celého regionu. Po pět let trvající pilotní fázi na Kutnohorsku se nyní otestovaný model podpory vzdělávání šíří na další místa po celém Česku. Aktuálně Eduzměna spolupracuje s deseti regiony, ve čtyřech z nich, včetně Šumperska a Zábřežska, fungují samostatná Centra podpory vzdělávání.

Zdroj: Autorský text, Eduzmena.cz