Opravdu nás těší neštěstí druhých? Cizí nevěra nám pomáhá vyvarovat se vlastních chyb

Možná se vám to stalo také. Vaše kamarádka, kterou máte ráda, se vám s pláčem svěřila, že ji její partner podvedl. Nabídnete oporu, je vám jí líto. Logicky se nabízí, že takové ošklivé chování nebudete chtít více sledovat, protože se jedná o něco negativního, co byste si neměla pouštět do života. Ovšem detaily vás začnou zajímat, jako kdyby šlo o seriál na pokračování. Jak se kamarádka dále zachová? Co bude dělat on? Podivíte se, když mu ona dá šanci? Možná to proberete s dalšími přítelkyněmi. Proč máme nutkání sledovat cizí neštěstí?

Je přirozené sledovat cizí neštěstí

Nevěra je dramatický příběh v přímém přenosu. Má viníka, oběť, tajemství a odhalení. Nabízí silné emoce, které běžné a fungující vztahy postrádají. Sledujeme ji se stejným zaujetím, s jakým čteme romány. Lidé takové příběhy potřebujou, proto odnepaměti existuje literatura. Pokud se drama zhmotní v reálném životě, je logické, že nás to zajímá. Příběhy jiných nám umožňují získat odstup a uvědomit si, co máme, nebo nemáme ve vlastním životě. Díváme se na cizí krizi a říkáme si: „Toto se nás netýká.“ Nebo naopak zjišťujeme, že když se nám nedaří, nejsme jediní. A i to přináší pocit úlevy.

Mohlo by se vám líbit

Proč bývá tak těžké odejít od tyrana? Je to podobné jako drogová závislost, kořeny hledejte v dětství

Morální soud jako zrcadlo

Nevěra v nás probouzí silnou potřebu hodnotit. Kdo je vinen? Co měl udělat jinak? Je odpuštění slabost, nebo síla? Tyto soudy ale často nevypovídají jen o příběhu druhých, nýbrž o našich vlastních hranicích. Cizí selhání nám slouží jako zrcadlo, protože připomíná, že vztahy nejsou samozřejmostí, že věrnost není automatická a že i „ideální pár“ může mít trhliny. Možná proto nás cizí nevěra uklidňuje, potvrzuje tak, že pochybnosti a selhání jsou univerzální. Zároveň zde funguje efekt dramatu, že se něco děje. „Nevěra je emočně nejvýbušnější událost, jaká se ve vztahu může odehrát. Proto přitahuje pozornost nejen těch, kterých se týká, ale i okolí,“ říká americká terapeutka Esther Perel, autorka knihy The State of Affairs.

Touha po jistotě v nejistém světě

V době, kdy se vztahové modely proměňují a jistoty mizí, je nevěra symbolem nejistoty, které se snažíme porozumět. Sledujeme ji, protože hledáme odpovědi vztahující se k nám. „Jak něčemu takovému předejít? Jak poznat varovné signály? Každý cizí příběh je malým studijním materiálem pro naše vlastní vztahy. “V dnešní moderní době, kdy se vztahy stávají křehčími, lidé často hledají odpovědi v příbězích druhých než skrze pevná pravidla,„ uvedl polsko-britský sociolog Zygmunt Bauman, autor knihy Liquid Love. Podle něj se cizí vztahová selhání stávají jakýmsi manuálem, který samotným pomáhá pochopit rizika a řešení potíží v partnerství.

Mohlo by se vám líbit

Když láska bolí. Jak poznat, že ve vztahu už nejde o vášeň, ale o závislost

Jsme stále naivní a věříme, že lidé nejsou nevěrní

Nevěříme, že by se sousedům mohlo rozpadnout letité manželství. Divíme se, pokud kamarádce nevyšel ideální vztah. U sebe toto logicky nepřipustíme vůbec. Výzkum, publikovaný v odborném časopisu Behavioral Sciences, Belief in a Just World Decreases Blame for Celebrity Infidelity, ukazuje, že lidé často očekávají, že svět je spravedlivý, a když se něco pokazí, například když známá osobnost tzv. selže ve vztahu, intenzivně na toto reagují. Zároveň tato očekávání ovlivňují, jak silně někoho obviňujeme nebo odsuzujeme, což ukazuje, že náš zájem o cizí nevěru souvisí s hlubšími psychologickými postoji k morálce a spravedlnosti.

Sledujeme cizí nevěry. Co to o nás vypovídá?

Nabízí se úvaha, že nás cizí nevěra tolik baví sledovat proto, že nám dovoluje mluvit o tom, o čem se ve vlastním vztahu bojíme hovořit nahlas. O nudě, neuspokojených potřebách či pochybnostech. Je snazší analyzovat chyby druhých než otevřít citlivá témata doma u kuchyňského stolu. V takovém případě má sledování cizích příběhů smysl. Nikoli jako senzace, ale jako impuls k sebereflexi.

Zdroj: Estherperel.com, Wiley-vch.de, Drsheri.com, Gottman.com, National Library of Medicine