Můžete být zamilovaná do dvou mužů? Něco vám dává manžel a něco jiného zase milenec

Ten, kdo miluje dva lidi, může být často vnímán jako „viník“. Někdo, kdo nechal do svého srdce vstoupit někoho druhého, ačkoli místo je již obsazené partnerem. Může vzniknout milostný trojúhelník, je třeba si však uvědomit, že zamilovaný člověk nemusí dané kroky činit úmyslně, sám se může trápit, aby nikomu neublížil. Nejde o známku emoční nestability, lidská schopnost navazovat citová pouta je složitější, než jak ji popisují společenské normy. Klíčové je si uvědomit, jak v dané chvíli jednat zodpovědně.

Proč je možné milovat dva lidi zároveň?

Láska nepředstavuje jeden univerzální pocit, skládá se z několika faktorů, kam patří například zamilovanost, sexuální přitažlivost i hluboké citové pouto. Každá tato emoce pak v našem mozku funguje trochu jinak, pracuje s jinými potřebami. Antropoložka a psycholožka Helen Fisher ve své studii o mozkových systémech romantické lásky vysvětluje: „Romantická láska, sexuální touha a citová vazba jsou tři odlišné systémy. Mohou fungovat samostatně nebo paralelně, a proto se člověk může hluboce vázat k více než jedné osobě.“ Podle odbornice jeden partner může představovat stabilitu, bezpečí a společnou historii, zatímco druhý probouzí vášeň, pocit živosti nebo znovuobjevení vlastní identity.

Manžel, nebo milenec?

Nejde nutně o selhání vztahu, ale o signál nenaplněných potřeb. V předchozích větách nejspíše sami snadno identifikujete roli dlouholetého partnera, potažmo manžela, a pak milence. Ačkoli by se zdálo, že nové zalíbení přináší svěží náboj a zamilování, stabilita původního partnera představuje rovněž lásku. Vážíte si onoho člověka, na kterého jste se mohli roky spolehnout, něco jste vybudovali, znáte ho. I když vášeň vyprchá, někdy mohou silnější emoce vyvolávat pocit, že je lepší mít jistotu než chvilkové dobrodružství.

Jak poznat, s kým máte zůstat?

Snadné to není. Zkuste se však zastavit a pojmenovat realitu. Prvním krokem je vnitřní upřímnost. Potlačování pocitů situaci neřeší, odkládání situace už vůbec ne, zcela to popírá onen zodpovědný přístup. Pouze se oddaluje rozhodnutí a zvyšuje se psychický tlak. Odborníci doporučují položit si konkrétní otázky:

• Co mi každý z těchto vztahů dává?
• Co mi v současném životě chybí?
• Je moje zamilovanost reakcí na krizi, nebo dlouhodobý stav?

Proč lžeme, když někoho podvádíme?

Nepřiznání nového vztahu stálému partnerovi se jeví jako podvod. Obelhávání. Nemusí však jít o zlé úmysly. Psychoterapeutka Esther Perel ve své knize The State of Affairs: Rethinking Infidelity (Stav věcí: Přehodnocení nevěry) upozorňuje, že nerozhodnost často nepramení ze slabosti, ale ze strachu ze ztráty. „Když stojíme mezi dvěma vztahy, nebojíme se volby samotné. Bojíme se toho, kým přestaneme být, pokud si zvolíme jen jednu cestu,“ tvrdí odbornice.

Jak vyřešit tajný milenecký vztah?

Neexistuje univerzální řešení, které by bylo správné pro všechny. Optimální je minimalizovat zranění, i když upřímnost spojená se zodpovědností může velmi zabolet. Ačkoli mnozí v této situaci řeknou „kdybych o tom raději nevěděl/a“, dlouhodobě podvádění se po čase začnou cítit zneužitě, méněcenně a pomyslí si, že ztratili roky života ve lži. Jednou z možností řešení je dočasný odstup a práce s terapeutem, který pomůže rozlišit emoce od skutečných potřeb. Jindy je na místě otevřený rozhovor s partnerem, i když je nepohodlný. V některých případech se může ukázat, že problémem není volba mezi dvěma potenciálními partnery, ale neschopnost žít autenticky v jednom vztahu.

Miluji dva muže, jak se mám rozhodnout pro jednoho?

Rozhodnutí je proces, ne okamžik. Vyžaduje čas, sebereflexi a odvahu přijmout důsledky. Skutečným cílem není „správná volba“, ale vnitřní integrita, tedy stav, kdy jsou naše činy v souladu s našimi hodnotami. Můžete si napsat klady a zápory obou. Slova na papíře pomohou podobně, jako když se vypláčete z emocí. Udělejte si čas jen pro sebe a přemýšlejte, co ke každému z oněch dvou lidí cítíte. Jak „kvalitní“ je každý z nich pro vás. Představte si, co bude, pokud se rozhodnete pro jednoho. Bude vám ten druhý chybět? Zkuste se tzv. ponořit do problému, i když jej chcete odkládat. Poté nechte v hlavě svá „pro“ a „proti“ uzrát. Nestrkejte hlavu do písku, pozdější odhalení bolí více než přiznání.

Zdroj: Autorský článek, Metapsychology.net, Psychologytoday.com, ncbi.nlm.nih.gov