Je monogamie přežitek? Nevěra jako fenomén, na který byste si (ne)měli zvykat

Představa dvou lidí, kteří si slíbí věrnost, „dokud je smrt nerozdělí“, je hluboce zakořeněná nejen v tradici, ale především v romantických představách o lásce. Monogamní vztah má symbolizovat bezpečí a stabilitu, což by měly být kotvy lásky. Sundejme si však růžové brýle. Ani naši předkové nebyli výhradně monogamní, pouze více drželi pospolu a nerozváděli se tolik jako dnes. Zda to bylo dobře, či nikoli, je otázka.

Jak jsou Češi nevěrní?

Existuje mnoho průzkumů, které se zabývají nevěrami, a podle nich asi třetina Čechů přiznává, že nevěrnými někdy byla. Skutečnost však může být ještě dramatičtější, ne každý se totiž k veřejností netolerovanému jednání přizná. Faktem ale je, že snad všichni známe ve svém okolí nějaký případ zahýbání.

Jak vypadá nevěra v 21. století?

Současná realita je pestřejší, než tomu bývalo v minulosti. Lidé dnes žijí déle, mají více životních etap a jejich potřeby i životní postoje se v průběhu času mění. Zároveň se dnes více mluví o nevěře, rozvodech, otevřených vztazích či polyamorii. To ale rozhodně neznamená, že by láska či závazek ztrácely hodnotu. Jen je potřeba dívat se na současnou situaci z jiné perspektivy.

Musíme si na nevěru zvyknout?

Díky sociálním sítím a seznamovacím aplikacím máme více možností navazovat nové kontakty a srovnávat své vztahy s ostatními. To vše přispívá k tomu, že tradiční monogamní soužití je čím dál častěji v ohrožení. Ne proto, že by šlo o špatný model, ale proto, že přestalo být jedinou myslitelnou variantou. Zatímco lidé před 100 lety neměli tolik možností cestovat a seznamovat se s novými lidmi – trávili zkrátka nejvíce času doma se svým partnerem – dnes je realita diametrálně odlišná.

Proč jsou lidé nevěrní?

Důvody, proč jeden z partnerů navazuje další vztahy, mohou být rozdílné. Někdy jde o nenaplněné emoční či sexuální potřeby, jindy o touhu po novém, potvrzení vlastní hodnoty nebo o pocit svobody. Ne vždy to znamená, že by primární vztah byl „špatný“, často nevěra spíše odráží vnitřní konflikt dotyčného nebo neschopnost o svých potřebách otevřeně mluvit. Rozlišit je třeba i jednorázovou nevěru a paralelní vztah. Pokud se partner někde tzv. zapomene, nemusí jít nutně o něco, co ohrozí jinak fungující vztah. Jestli však hledá spřízněnou duši, může vyvstat problém. „Vztahová nevěra není jen o sexu, často je to signál, že v soužití nejsou naplněny hlubší emoční či psychologické potřeby,“ vysvětluje sociální psycholog Justin J. Lehmiller, výzkumník na The Kinsey Institute.

Jak řešit nevěru?

Zjištění, že partner má nebo chce mít jiné vztahy, bývá bolestivé. Objevují se pocity zrady, žárlivosti, strachu i ztráty sebedůvěry. Klíčovou roli hraje komunikace, tedy otevřený rozhovor o tom, jak to partner vidí dál a podváděný tak dostane možnost rozhodnout se, jak se k celé situaci postavit. Každý má právo rozhodnout se, zda je pro něj takové uspořádání přijatelné, nebo jestli potřebuje vztah ukončit.

Dá se žít s nevěrou?

Vyrovnání se s nemonogamní realitou vyžaduje především upřímnost k sobě samým. Pomoci může terapie, kdy si sami uvědomíte, co od života očekáváte. Pokud se rozhodnete dát partnerovi šanci, musíte si říct, zda mu věříte a jestli mu jeho selhání nebudete připomínat do konce života. To je důležité, protože pokud se partneři rozhodnou svůj vztah obnovit, musí i podváděný zapomenout na to, co se stalo. Bez toho se vztah neposune. 

Je lepší volný vztah?

Pokud máte pocit, že váš partner je stabilní oporou v rodinném životě, představuje přítele, kterému můžete vše svěřit, že vás nenechá ve finančních problémech, můžete s ním zůstat i v případě, že občas vyhledá rozptýlení jinde. Nutno však dodat, že jde o velkou zkoušku a musíte si být jistí, zda ji zvládnete.

Zdroj: Psychologytoday.com, Healthline.com, Thoughtsonlifeandlove.com, Radio.cz, Stemmark.cz