Když láska bolí. Jak poznat, že ve vztahu už nejde o vášeň, ale o závislost

Antropoložka a neurovědkyně Helen Fisher, která se dlouhodobě zabývá biologií lásky, upozorňuje, že zamilovanost aktivuje stejné mozkové okruhy jako závislost. „Romantická láska není emoce, ale silná motivační síla podobná hladu nebo žízni,“ řekla ve videu zveřejněném na webu Big Think. To vysvětluje, proč se člověk ve vztahu může chovat iracionálně, přehlížet varovné signály nebo obětovat vlastní potřeby. Pokud je partner zároveň zdrojem potěšení i bolesti, mozek se učí spojovat negaci s pozitivním. Vzniká cyklus touhy, napětí, krátké úlevy a opětovného propadu.

Když bez druhého ztrácíme sami sebe

Zásadním znakem závislostní lásky není intenzita citů, ale ztráta identity. Člověk se postupně přizpůsobuje náladám partnera, jeho potřebám a očekáváním, zatímco vlastní hranice mizí. Rozhodování se začíná řídit strachem, ne tím, co je dobré, ale tím, co partnera nerozzlobí nebo neodradí. Pokud vztah navíc oběť pohltí tak, že se izoluje od přátel, zájmů a i vnitřního klidu, nejde o hluboké spojení, ale o emoční sevření.

Bolest jako důkaz lásky?

Jedním z nejnebezpečnějších mýtů je přesvědčení, že skutečná láska musí bolet. Tento vzorec často vzniká už v dětství, zejména tam, kde byla blízkost spojena s nejistotou, chaosem nebo odmítáním. Mozek si pak bolest vykládá jako známku intenzity a hloubky. Kanadský lékař a terapeut Gabor Maté to ve své publikaci In the Realm of Hungry Ghosts: Close Encounters with Addiction shrnuje jasně: „Závislost není o potěšení, ale o úlevě od bolesti.“ Ve vztazích to znamená, že partner není zdrojem radosti, ale prostředkem, jak umlčet vnitřní prázdno, strach nebo pocit nedostatečnosti.

Jak poznat, že už nejde o vášeň ve vztahu?

Existují varovné signály, často se objevují nenápadně. Zkuste si sednout, zamyslet se nad vztahem a klidně si sepsat, jestli nevidíte toto:

• Vztah je plný extrémů, střídá se euforie a zoufalství.
• Odloučení vyvolává paniku, ne smutek.
• Omlouváme chování, které by nám u druhých vadilo.
• Vlastní potřeby odkládáme.
• Pocit, že bez druhého nejsme kompletní.

Cesta od vztahu zpět k sobě

Rozpoznat, že láska přešla v závislost, je bolestivé, ale i osvobozující. Už víte, že se nemusíte snažit. Neznamená to selhání ani slabost. Znamená to, že tělo i psychika reagují na dlouhodobý emoční stres. Uzdravení nezačíná hledáním „lepšího“ partnera, ale návratem k sobě. K vlastním hranicím a hodnotám. Láska, která stojí za to, možná není plná vášní, pozitivních i negativních, což si často spojujeme. Může být klidnější. A především? Nebolí.

Zdroj: Psychologytoday.com, Healthline.com, Bigthink.com, Drgabormate.com, Verywellmind.com