Pokud láska vyprchá... Může vztah fungovat, když už nemáme „motýly v břiše“?

Znamená pokles vášnivých citů i konec lásky? Říká se, že láska má mnoho podob a prověří ji právě čas. Nejedná se pouze o explozi vášní, možná mnohem podstatnější jsou projevy náklonnosti, péče, ochrana, podpora a pomoc tomu druhému, i když právě prvotní emoce vyprchají. Tehdy pochopíte, zda mezi vámi funguje i něco jiného než fyzická touha a najdete partnera na celý život.

Co je láska?

Mnoho lidí si romantickou lásku spojuje s intenzivními emocemi, které dominují v počátcích vztahu. Pokud bychom se na tento jev podívali hledáčkem vědy, zpozorujeme, že se dostavují návaly dopaminu, což je spojeno s intenzivní touhou a neustálým myšlením na partnera. Tato forma lásky však obvykle nemá dlouhého trvání. I když jsou oni „motýli v břiše“ příjemní, tak pokud se láska umí transformovat do hlubšího a stabilnějšího typu spojení, který je založený na důvěře, vzájemném respektu a bezpečí, může nás taková fáze uspokojit, protože jsme našli toho pravého nebo tu pravou.

Nemilovat stejně jako dříve není chyba

Americká klinická psycholožka a expertka na vztahy Alexandra Solomon přibližuje, že není nic neobvyklého, pokud se v určité fázi vztahu zastavíme a přemýšlíme, zda milujeme a má smysl dále pokračovat. Dokonce je to zdravé, protože toto přemítání vede k hodnocení, rozhovorům a často i ke zlepšení komunikace či k hlubší reflexi vztahu. Neznamená automaticky konec nebo problém. Není totiž nutné mít perfektní vztah. „Nejšťastnější páry, které znám, jsou ty, které dokážou vytvářet své milostné příběhy tak, aby byly dost dobré. Ne dokonalé, ale dost dobré,“ vysvětluje Solomon. Právě čas prověří, zda spolu umíte fungovat i tehdy, když opadne vášeň, kvůli níž přehlédnete i potenciální negativa vztahu.

Málo milování neznamená méně lásky

Můžete milovat partnera méně intenzivně než dříve, ale i přesto budete spokojení a s protějškem pevně spojení. Pocit „mírného ochlazení“ romantických citů často neodráží skutečný konec vztahu, ale přechod k intimnějšímu typu lásky, kdy víte, že si můžete věřit. A to je pro dlouhodobé partnerství mnohem stabilnější. Láska totiž není jen pocit. Jedná se o chování, volbu a závazek. Neustálá intenzita pocitů totiž není udržitelná navěky, protože lidská mysl a tělo nejsou navrženy na permanentní emoční vzrušení, což potvrzuje i moderní neurověda vztahů.

Které vztahy vše přežijí?

I když nelze všeobecně zhodnotit, jaké vztahy mají naději na ono „žili spolu šťastně, dokud je smrt nerozdělila“, lze nadnést, jaká partnerství se ve většině případů nerozpadají. Jedná se o páry, které umí řešit konflikty a komunikují, neignorují je. Vztah je založen na vzájemnému respektu a důvěře, rovněž i ochotě pracovat na sobě a vztahu jako na pomyslném společném projektu. Oba z páru pojí společné vzpomínky a sdílené zážitky. Nejde o „romantické efekty“, ale silné procesy, které budují pevný vztah bez přetvářek. Pamatujte, že intenzita lásky není jediné měřítko kvality vztahu. Té propadáme v mládí, později však pochopíme, že budeme raději s partnerem, který v nás vyvolá klid než bouři emocí, a to i těch negativních, pokud žárlíme.

Co dělat, když vztah „není jako dříve“?

Někdy pocit, že už „to není to jako dříve“ odráží skutečné problémy. Stagnaci, nedostatek komunikace nebo emoční distanci. Takové signály mohou být podnětem k otevřenému dialogu, párové terapii nebo ke změně vzorců chování. Pokles intenzity pocitů sám o sobě ještě nevypovídá o hodnotě partnerství, ale pokud jeden z páru nebo i oba nebudou chtít situaci řešit, dají tím najevo, že jim na vztahu nezáleží, a pak je na místě otázka, zda má cenu spolu stále být.