Aki Votrubová: Jak mi Spartan změnil život

Co bylo impulzem pro změnu vašeho životního stylu?
Rozhodně to byla nespokojenost sama se sebou a s tím, jak jsem žila. Moc jsem nepřemýšlela nad tím, co jím, chyběla mi energie a ačkoli vůle ke sportu byla už dříve, nikdy jsem u běhu nevydržela. Neměla jsem na něj prostě sílu. Tu jsem nabírala postupně a v začátcích tréninku jsem to táhla, přiznám se, spíše hlavou. V době, kdy jsem se do tréninku pustila jsem procházela poměrně silnou krizí v osobním životě, což byl asi ten nejsilnější impulz. Překonat ji pomohli přátelé, kteří mě vyhecovali, abych na Reebok Spartan Race trénovala. A díky nim jsem i vydržela. Navzájem se dodnes hecujeme, motivujeme, trénujeme spolu a inspirujeme se ve zdravých receptech. Vždy je dobré, když máte své aktivity s kým sdílet, u sportu to není jinak.

Co na vaší "proměně" bylo nejtěžší?
To bylo rozhodně dodržování pravidelnosti tréninků a disciplína v jídelníčku. Pokud se člověk, který vlastně nikdy neběhal rozhodne, že začne 3-4x týdně běhat, někde jinde ten čas musí ukrojit. Stejné je to i s jídlem. Sendvič za pochodu nezabere tolik času, jako zdravé jídlo, které si sníte v klidu, aby si z něj vaše tělo vzalo jen to nejlepší. Těch osm měsíců tréninku na SpartanRace jsem rozhodně nedodržovala nastavený režim konstatně. Někdy je toho více v práci, jindy je člověk nemocný, pak se vám prostě nechce. Pak se to zase zlomí a vy najdete novou sílu a motivaci. Asi to zná každý, někdy to jde lépe a někdy hůř. Důležité je se ale vždy vrátit zpět na trať a "začít znovu". Pro lidi jako jsem já, kteří nemají sport v DNA, je často těžké vybudovat si návyk, že je pohyb přirozenou součástí vašeho téměř každodenního rytmu. Když si na to ale zvyknete, o to větší spokojenost pak cítíte sami se sebou. Nebo tak jsem to měla alespoň já.

Proč jsou teď překážkové běhy takovým hitem? Co vás na nich nejvíce baví?
Myslím, že nám městským lidem v dnešní době chybí trochu té pravé fyzické dřiny, při které se umažeme. V parku si sedáme na deky, běháme ve značkovém oblečení, jsme všichni pořád jak ze škatulky. Vystoupit tak ze své komfortní zóny, zkusit si přelézt tu dvoumtrovou zeď, plazit se bahnem pod ostnantým drátem a nosit klády je něco, co nás láká, protože se s tím v běžném životě nemáme šanci setkat a zkusit si to. Já jsem si při závodu vzpomněla na to, jak jsme jako malé děti chodili s bráchou domů celí zablácení a jak to vlastně bylo príma (tedy asi ne pro mamku, hehe). Zrovna překážku kdy se podplavává stěna celá ponořená do bahna jsem si strašně užila! Zároveň samotné běhání zažívá obrovský boom a tyhle běhy představují jakousi metu, která našim tréninkům dává smysl. A to zabahněné selfie s medailí po doběhnutí prostě chcete, o tom žádná :)

Jak teď vypadá vaše příprava?
Na začátku projektu #miseSpartanRace jsme měli pravidelné tréninky TRX, poté Power tréninky (kruháč) a běžecké tréninky, kde jsme se učili především techniku. Aktuálně trénujeme spíše individuálně, pro mě to znamená několikrát týdně výběh, při kterém se v průběhu zastavuji a dělám burpees, tzv. angličáky, které se při závodu hodí zvládat. Pokud totiž nepřekonáte nějakou překážku, máte to za třicet. Já při posledním závodu udělala stopadesát a tuším, že při SpartanRace super mě jich čeká minimálně dvojnásobek.

Došlo u vás také ke změně toho, co jíte?
To pro mě byl také celkem oříšek. Na internetu i mezi výživovými poradci existuje asi trilión různých rad, co jíst, co nejíst, jak jíst. Pro mě jídlo bylo velké trápení, hlavně ve fázi, kdy jsem zkoušela, co tedy na mě "funguje", abych se cítila lépe a shodila nějaké to kilo. Musela jsem si nakonec nechat odborně poradit, což se ukázalo jako dobrý krok. Každý je totiž úplně jiný. Nejtěžší je vždy najít ten balanc, abychom tělu dávali úplně vše, co potřebuje. Já jsem třeba zjistila, že jím naprostý nedostatek masa (ačkoli jsem se považovala za masožrouta) a že bezlepková dieta, kterou jsem zkoušela, není nic pro mě. Naopak mi škodila! Měla jsem alarmující nedostatek vlákniny, a tak třeba celozrnné pečivo dnes musím jíst prakticky denně. Tím jsem si ověřila, že žádná rada není univerzální a že člověk musí sám sebe pozorovat a zkoušet, co mu vyhovuje a co ne.

Máte nějaký tip pro ty, co také o SpartanRace uvažují?
Aby do toho rozhodně šli, pokud to ony sami jen trošku chtějí! Nejhorší, co se vám může stát, ať už je to ve sportu, s jídelníčkem nebo s čímkoli jiným, je to, když vás do něčeho někdo nutí. Výsledek pak může být kontraporuktivní (vyzkoušeno za vás). Spartan Race Sprint si myslím zvládne každý, kdo bude chodit několik měsíců před tím párkrát týdně běhat a trochu si zaposiluje klidně jen s váhou vlastního těla. Je to hlavně o hlavě - pokud si před startem řeknete, že to dáte a užijete si to, bude to tak. Nejtěžší na tom je asi to rozhodnutí, že to poběžím, které vyžaduje trochu šílenství, trochu odvahy a hodně sebědůvěry. I proto je dobré, když na to člověk není sám, trénuje s kamarády a má podporu třeba partnera, který ho motivuje a věří v něj, tak jako ten můj.

Pokud se chcete o Aki dozvědět více, podívejte se na tyto sociální sítě:

blog: http://www.akivotrubova.cz/blog/
Instagram Aki: www.instagram.com/akivotrubova
Instagram Nikdy není pozdě: www.instagram.com/nikdynenipozde http://misespartanrace.nikdynenipozde.com

​