Ještě nedávno byla největší školní technologický problém kalkulačka, která uměla odmocniny. Dnes se řeší, jestli dítě vůbec smí mít v kapse zařízení, které zvládne kalkulačku, encyklopedii, fotoaparát, mapu, videohovor i patnáctiminutové video o tom, proč jsou kočky lepší než psi.
Poslanecká sněmovna právě začíná projednávat návrh na plošný zákaz používání mobilních telefonů ve školách. Musí projít klasickými třemi čteními, pak zamíří do Senátu a k prezidentovi. Jestli tohle kolečko projde, nová pravidla budou platit od 1. září 2027. Zákaz by se týkal mateřských škol, základních škol a nižších stupňů víceletých gymnázií a konzervatoří, včetně družin, klubů a školních jídelen. Výjimky mají zůstat například pro zdravotní důvody, speciální vzdělávací potřeby nebo výuku.
Schovat mobily do batohů, nebo naučit děti s nimi zacházet? Jedna strana říká, že bez telefonu se dítě konečně odpoutá od displeje a zjistí, že spolužák sedí skutečně vedle něj. Druhá upozorňuje, že zákaz sám o sobě ještě nikoho nenaučil digitálnímu sebeovládání. A mezi tím stojí učitel, který by ideálně rád odučil hodinu matematiky bez toho, aby řešil, kdo ho právě natáčí na TikTok pod lavicí. Důvod pro zákaz je na první pohled pochopitelný. Mobil umí být fantastický sluha, ale ve chvíli, kdy má dítě poslouchat výklad o husitství, může se z něj během tří sekund stát velmi přesvědčivý prostředek k hledání videí, zpráv, her a všeho, co s Janem Žižkou nemá vůbec nic společného. Podle šetření ministerstva školství z května 2026 už dnes 93 procent škol nějakým způsobem reguluje používání mobilních telefonů ve školním řádu. Mnoho škol tedy zákaz či omezení řeší po svém. Novela by pravidla sjednotila zákonem.
Mobil pryč, problém pryč?
Plošný zákaz nepodporují ani existující výzkumná data. „Na začátku tohoto roku vydali výzkumníci z Masarykovy univerzity studii, ve které analyzovali data ze škol z 21 zemí světa. Výsledky ukázaly, že plošné zákazy mají smíšené výsledky. Mohou přinášet benefity, ale zároveň i negativní dopady. Zákazy neměly žádný vliv na tendence k závislostem či duševní pohodu dětí. Lepší duševní pohodu v kontextu digitálních technologií ovšem vykazovaly děti, u kterých se z hlediska využívání technologií více angažovali rodiče,“ říká psycholog Jakub Staněk, který se dlouhodobě zabývá mimo jiné digitálními technologiemi a jejich vlivem na děti.
Plošný zákaz mobilů tedy není univerzální recept. Ano, děti se při zákazu méně rozptylují. Jenže výzkum taky ukázal, že v některých zemích souvisel zákaz s vyšší nekázní ve třídách a ta se následně promítala i do horších výsledků v matematice. Celkově se přitom významná souvislost mezi zákazem a lepšími výsledky v matematice neprokázala – pozitivní a negativní dopady se podle výzkumníků do značné míry vzájemně vyrušují. A ta zajímavější část? Děti ze škol, kde jsou mobily zakázané, nevykazovaly výrazně méně příznaků online závislosti ani zkušeností s kyberšikanou než děti ze škol, kde zákaz není. „Dej ten mobil pryč“ tedy nemusí být kouzelné tlačítko, které dítě ochrání před digi džunglí.
Psycholog Jakub Staněk je vůči plošnému zákazu kritický. A argumentuje především tím, že děti bychom měli učit technologie používat, nikoliv pouze odstranit z jejich dosahu. „Plošný zákaz mobilních zařízení ve školách není dle mého názoru šťastné řešení. V rámci pedagogických a psychologických přístupů dlouhodobě měníme strategie práce s dětmi od tvrdých zákazů k edukaci o zdravém užívání ve většině aktuálních otázek. Proč bychom se zrovna v tématu mobilních zařízení měli vracet k zastaralému přístupu, u kterého víme, že není zdaleka tak efektivní? Naším cílem by mělo být učit děti využívat moderní technologie zdravým a efektivním způsobem. K tomu je samozřejmě důležité edukovat také rodiče, protože tomuto úkolu by se měla věnovat škola i rodiče,“ říká. Jsou to tedy hlavně rodiče, kteří v celém příběhu o zákazu mobilů ve školách, hrají hlavní roli. Je sice hezké, když dítě ve škole neuvidí osm hodin mobil, ale pokud pak doma stráví čtyři hodiny s telefonem přilepeným v ruce, aby dohnalo deficit, je to problém, který se jen dočasně přesune mimo školní budovu.
Zákaz je potřeba, říkají někteří rodiče
„Já jsem pro,“ říká maminka Petra, která má doma dvě děti školního věku. „Když přijdu do pokoje, syn mi tvrdí, že se učí. Pak zjistím, že posledních čtyřicet minut sleduje video, kde někdo otevírá balíčky s kartičkami. Nechci, aby ve škole dělal totéž.“Podle ní je škola místo, kde má dítě na chvíli odložit digitální svět.„Nemyslím si, že mobil potřebuje dítě k životu každých pět minut. A když ho opravdu potřebuje kvůli výuce nebo zdravotním důvodům, tak ať existuje výjimka,“ domnívá se. Jinak ať si klidně dvě hodiny všichni zkusí, jaké je to přežít bez Wi-Fi.
A co ho takhle naučit používat, říkají jiní rodiče
Tatínek Martin by naopak plošný zákaz nepodepsal ani za příslib bezplatné kávy ve školní sborovně. „Děti přece budou žít ve světě, kde telefony budou ještě důležitější než dnes. Přijde mi trochu zvláštní říct jim: teď to osm hodin nepoužívej, a hlavně se nenauč, jak se s tím zachází. A pak v osmnácti očekávat digitálně zodpovědného člověka.“ Podle něj by měly školy nastavovat jasná pravidla, ale ne nutně stejná pro všechny. „Když dítě během hodiny hraje hru, učitel má mít možnost zasáhnout. Ale když učitel řekne: vytáhněte mobily a najděte si informace, tak je přece absurdní dělat, že telefon je nepřítel lidstva,“ domnívá se Martin.
Doporučujeme
reklama
Mobil do šuplíku. A co bude dál?
Mobil není ani padouch, ani zachránce. Je to nástroj. Umí dítě rozptýlit, pobavit, spojit s kamarády, naučit ho něco nového, ale také mu sebrat hodinu spánku, pokud v jednu ráno ještě „jenom rychle“ kontroluje zprávy. Zákaz může být v některých školách užitečný, stejně tak ale může dobře fungovat pravidlo, že telefon je během hodiny v tašce s vypnutým zvoněním, ale při výuce se může použít. Řada škol už dnes používání mobilů omezuje vlastními pravidly, ale spousta ředitelů plošný zákaz nevítá s nadšením. Proč něco upravovat zákonem, když si škola dokáže sama nastavit pravidla podle vlastních potřeb? Někde může dávat smysl odkládací box, někde prostě stačí učitel, který má dost autority na to, aby řekl: „Telefony do tašek.“ Potřebujeme, aby se děti naučily žít bez mobilu? Spíš potřebujeme, aby se s ním naučily žít tak, aby je neřídil. A to popravdě, za ně neudělá ani školní řád, ani Poslanecká sněmovna. A možná ani ten největší odkládací box v republice.
