Vtípky a legrácky jdou ruku v ruce s prvním dubnovým dnem. Víte, proč slavíme apríl?
Většina z nás alespoň tuší, proč slavíme svátek zamilovaných nebo Mezinárodní den žen. Historie prvního dubnového dne je ale mnohem zašmodrchanější, než by se na první pohled vůbec mohlo zdát. Jisté prapočátky můžeme vidět v íránském svátku Sizdah Be-dar, o kterém jsou první zmínky už v roce 536 př. n. l. Tento svátek je taktéž spojován s humorem a zároveň se slaví v podobném čase jako apríl.
Pokud se ale zaměříme na evropské dějiny, pak se někteří domnívají, že svátek má původ v druhé polovině 16. století, a to konkrétně ve Francii. V roce 1564 král Karel IX. ediktem roussillonským stanovil, že začátek nového roku připadá na 1. ledna. Do té doby totiž někteří slavili Nový rok až 25. března na Den zvěstování Panny Marie. Ti, kteří příkaz nedodrželi byli označeni za blázny a pravděpodobně dali vzniknout aprílu, tedy „dnu všech bláznů“.
České země přejali svátek ze zahraničí a první písemné údaje můžeme naleznout v roce 1690, kdy o aprílu informoval Bartoloměj Chrystellia z Prahy. Postupem času se apríl začal usidlovat v našich domovech a na konci 18. století si v české literatuře můžeme o aprílových šprýmech hojně přečíst.
Doporučujeme
reklama
Média v aprílovém hávu
Povědomí o tomto dnu v lidech natolik zakořenilo, že si z nás prvního dubna mohou udělat legraci i média. Poprvé se tak stalo u britské veřejnoprávní televize BBC, která v roce 1957 informovala diváky o tom, že špagety rostou na stromech. Profesionální reportáž Richarda Dimblebyho zmátla obyvatele Velké Británie natolik, že se v zahradnictvích dožadovali špagetových keřů. Jakmile však vyšlo najevo, že si BBC z diváků vystřelila, strhla se celospolečenská debata, která reportáž BBC odsoudila.
