Herec Kryštof Hádek s rozhovory obvykle velmi šetří, a tak jsme moc rádi, že kývl právě Marianne. Rozpovídal se o novém filmu Modelář i o výchově svých dvou synů.

Autorka: Simona Martínková-Racková

V novince Modelář hrajete jednu z hlavních rolí. Zaujalo mě, že jste absolvovali jeden natáčecí den i v Izraeli.

Jedna z postav se tam určitou dobu vyskytuje a Tel Aviv se moc nedá natočit jinde v Evropě. Je to specifické město, které vyrostlo z pouště.
Cítil jste se tam bezpečně?

To jo. Izraelci mají povinnou vojenskou službu a asi dva roky nesmějí odložit zbraň. Takže jde holka s klukem po ulici, on je v uniformě, drží přítelkyni za ruku a přes rameno má kvér. Berou si ho i na pláž.

Jak to na vás působilo?

Nemám s tím problém. Vím, proč to tak je, není to žádná hrozba, naopak mě ten výjev bavil. Každopádně Tel Aviv rozhodně doporučuju. Leží u moře, na plážích jsou každých sto metrů sprchy, takže smyjete sůl a jdete zpátky do města. A to jídlo! Všude falafely, kebaby… bomba.

Když už jsme u jídla – vaříte?

Trochu jo. Mám děti v předškolním věku, tak je to potřeba. Je to s nimi teď úplně super. Nejhezčí věk.

Souhlasím. Mimochodem, namluvil jste Hihlíka z Lichožroutů. Je to u vás doma hit?

Jo, je to moc hezký. Po dlouhé době animovaný český film, který stál za to. Jinak toho pro děti, když pominu večerníčky, zase tolik nevzniká. Kluci na to koukali a mně se to taky moc líbilo.

A jaký film u vás doma boduje teď?

Teď milují Princeznu Mononoke. To je japonský animovaný film. Krásný a dojemný.

V čem je podle vás školkový věk nejhezčí?

Kdoví, třeba to pak bude taky fajn. Teď mě to ale fakt baví. Ta dětská naivita a čistota – řeknou, co si myslí, a zároveň se už učí používat věty dospělých. Je sranda si s nimi povídat, nechat se vtáhnout do jejich logiky a vnímání světa. Chci si to užít, než mi je ve škole zkazí.

Jste zastáncem jiného než konvenčního školství, třeba metody Montessori?

Snažím se v tom zorientovat a zrovna Montessori mi přijde super. Možná bych se nebránil škole, kde se neznámkuje. Známky mi připadají stresující. Já míval třeba ze zemáku i čtyřky, a teď nejsem úplný trotl. Taky by se mi líbilo, kdyby vyučování začínalo později než v osm, třeba v půl desáté. I když je mi jasné, že je to asi nereálné. Jenže sedmá je na vstávání úplně smrtelná! Já první tři hodiny vždycky...

titulka

Promotion