Děti mohou být zasažené jak válkou, tak násilím v rodině. Agrese doma zanechá stejně hluboké stopy, říká odbornice

Centrum Locika je česká nezisková organizace, která pomáhá dětem ohroženým domácím násilím a podporuje jejich rodiny na cestě k bezpečnějším vztahům. Vedle přímé pomoci dětem a rodičům se věnuje také prevenci, vzdělávání odborníků a osvětovým kampaním zaměřeným na ochranu dětství bez násilí.

Mezinárodní den nevinných dětských obětí agrese byl vyhlášen Organizací spojených národů v roce 1982 jako připomínka utrpení dětí zasažených ozbrojenými konflikty. Tohle datum ale symbolicky upozorňuje na všechny formy násilí, kterým děti čelí, ať už ve válečných oblastech, nebo za zavřenými dveřmi vlastních domovů. Právě domácí násilí, psychické týrání či zanedbávání mohou zanechat stejně hluboké stopy jako události, které sledujeme ve světových zprávách.

Mezinárodní den nevinných dětských obětí agrese bývá spojován především s válkami a ozbrojenými konflikty. Jak široce bychom měli pojem agrese vůči dětem chápat?

Agresi vůči dětem je důležité chápat mnohem šířeji než jen jako fyzické násilí nebo válečný konflikt. Patří sem i psychické násilí, ponižování, zastrašování, zanedbávání nebo situace, kdy dítě dlouhodobě žije v prostředí, kde se necítí bezpečně. Děti mohou být hluboce zasažené jak válkou, tak násilím v rodině. V obou případech jim totiž může chybět pocit bezpečí, který je pro jejich zdravý vývoj zásadní.

Jaké paralely vidíte mezi traumatem dětí, které zažily válku, a dětí, které vyrůstají v prostředí domácího násilí?

Tyto děti často sdílejí velmi podobnou zkušenost, žijí v chronické nejistotě a nepředvídatelnosti. Nevědí, kdy přijde další ohrožení, nemají kontrolu nad situací a někdy ani bezpečného dospělého, který by jim pomohl ji zvládnout. Děti žijící v dlouhodobém ohrožení často fungují v režimu, jako by nebezpečí mohlo přijít kdykoli. Jejich nervový systém se učí být neustále ve střehu, nebo naopak vypnout. Navenek můžeme pozorovat úzkosti, výbuchy emocí, problémy ve škole, ale i právě stažení se nebo apatii. Zásadní rozdíl je v tom, že v případě násilí v rodině přichází ohrožení často od těch nejbližších lidí, na kterých je dítě závislé. Ve válce může dítě čelit extrémním situacím, ale zároveň mít po svém boku bezpečného dospělého, který mu pomáhá je zvládat. Právě přítomnost bezpečného vztahu je jedním z nejdůležitějších ochranných faktorů pro psychický vývoj dítěte.

Jak závažné následky může mít agrese, která se odehrává přímo doma?

Domov by měl být pro dítě místem bezpečí a regulace. Pokud je naopak zdrojem ohrožení, může to ovlivnit mnoho věcí. Když dítě zažívá násilí nebo jiné nepříznivé zkušenosti opakovaně a dlouhodobě, může to mít hluboký dopad na vývoj mozku i psychiky. Může to ovlivnit schopnost dítěte důvěřovat, regulovat emoce, vytvářet vztahy i vnímat samo sebe. Dlouhodobě se tyto zkušenosti promítají i do dospělosti – například v podobě úzkostí, depresí nebo potíží ve vztazích.

S jakými formami násilí vůči dětem se ve své praxi setkáváte nejčastěji a jak se projevují?

Velmi často jde o kombinaci psychického násilí a situací, kdy dítě vyrůstá v prostředí partnerského násilí, nebo je násilí namířené přímo proti němu. I když je dítě „jen“ svědkem násilí mezi například rodiči, může to mít pro jeho vývoj a prožívání srovnatelné důsledky, jako kdyby bylo samo přímou obětí násilí. Setkáváme se bohužel i se sexualizovaným násilím a rozšířené je stále i výchovné násilí – používání tělesných trestů, křiku, ponižování ve výchově dětí.

Mohlo by se vám líbit

Domácí násilí má mnoho podob. Nejtěžší je připustit si, že se to děje právě vám, varuje terapeutka

Co dítěti pomáhá překonat taková traumata?

Klíčové je především zastavit násilí a zajistit dítěti bezpečí. Dítě potřebuje vědět, že to, co zažilo, není jeho vina, a že odpovědnost za násilí nese vždy ten, kdo se ho dopouští. Velký význam také má alespoň jeden stabilní, citlivý dospělý, který dítěti pomáhá jeho prožívání unést a pojmenovat. Dítě potřebuje zažít, že mu někdo věří že na to není samo a že to, co prožívá, dává smysl.

Jak se dá přerušit mezigenerační přenos násilí?

Je důležité pracovat nejen s dítětem, ale i s rodiči. Mnoho rodičů, kteří ve výchově používají tělesné tresty, sami vyrůstali v násilném prostředí. To jejich chování neobhajuje, ale pomáhá pochopit jeho kořeny. Změna je možná, pokud rodič dostane podporu – může se učit lépe rozumět svým reakcím, regulovat stres a hledat jiné způsoby, jak reagovat na dítě. Je to proces, který potřebuje čas, bezpečí a odborné vedení. V tomto se Centrum Locika také velmi angažuje, vydali jsme knihu Laskavé rodičovství, na webu máme ke stažení zdarma průvodce pro rodiče, kteří chtějí své děti vychovávat bez tělesných trestů, máme i podpůrná videa s nejčastějšími situacemi pro různé věkové kategorie dětí.

Máme u nás v Česku dostatečné povědomí o tom, že děti zažívají agresi i doma?

Povědomí se postupně zvyšuje, ale stále máme tendenci spojovat ohrožení dětí hlavně s válkou nebo extrémy. Přitom velká část dětí zažívá násilí právě v rodinách. Možná je pro nás těžké si to připustit, protože to narušuje představu domova jako bezpečného místa. Právě proto je důležité o tom mluvit otevřeně, citlivě a bez bagatelizace, aby děti nezůstávaly samy a aby se jim pomoc dostala včas. Centrum Locika z toho důvodu pořádá v listopadu Týden za dětství bez násilí spolu s preventivním happeningem Bubnovačka, kdy se snažíme téma násilí na dětech dostat do popředí, aby pro veřejnost nebylo tabu a aby každý věděl, kde si může říct o pomoc.

Více se dozvíte na www.centrumlocika.cuz a na webu www.detstvibeznasili.cz

Zdroj: Rozhovor s Magdalénou Černou, LOCIKA