České školy mění výuku. Děti místo do lavic vyrážejí na pole a k rybníku

Každý podzim vyrážejí čtvrťáci a páťáci z Loučné nad Desnou na pole. Ne na žádné obrovské pole — na dvě menší políčka na zahradě jedné ze svých učitelek, mezi kopci pod Jeseníky. Obě zorají pluhem. Jedno vždycky zůstává odpočívat ladem, na druhém obvykle zasejí žito. Když pak přijde čas sklizně, nastoupí učitelé, rodiče a některé děti s kosou. Svázané snopy se vymlátí a na ručním fukaru oddělí žáci zrno od plev a odvezou do školy. Tím ale příběh nekončí. V zimě o přestávkách pak děti sedí u mlýnků a melou zrno na mouku.

Na jaře dalšího roku nastává poslední část. Všechny děti odjíždějí do skanzenu, kde si z vlastnoručně namleté mouky zadělají těsto a v peci upečou chleba. „Neučí se tak jen, jak vzniká mouka nebo co je obilí. Zažijí celý proces — rytmus ročních období, čekání, práci i to, kolik času a úsilí stojí obyčejný bochník chleba,“ říká učitelka Magda Komárková, která má projekt Od zrnka ke chlebu ve škole na starosti. I tak může vypadat zapojení principů zážitkové pedagogiky na základních školách.

Mohlo by se vám líbit

Děti dokážou lhát už od osmi měsíců. A je to v pořádku! Rodiče by proto neměli nad malými lháři lámat hůl

Foglar a další

Kořeny české zážitkové pedagogiky sahají do první poloviny 20. století, i když samotný pojem tehdy ještě neexistoval. Významný vliv na rozvoj tohoto směru měl český skauting a tramping, které kladly důraz na pobyt v přírodě, spolupráci, dobrodružství a osobní rozvoj. Silnou stopu u nás zanechal spisovatel Jaroslav Foglar, jehož knihy inspirovaly mnoho generací včetně vedoucích táborů a instruktorů. Foglarovský důraz na partu, hru a charakterovou výchovu se později výrazně propsal i do českého pojetí zážitkových kurzů.

Dalším důležitým jménem je Allan Gintel, český psycholog, který v 70. letech minulého století začal hledat nové způsoby práce s mladými lidmi. Zajímal se o to, jak propojit pohyb, pobyt v přírodě, psychologii, hry a osobní rozvoj do jednoho celku. V době normalizace, kdy byly vzdělávání i práce s mládeží svázané a formální, působily kurzy pod jeho záštitou mimořádně svobodně a inovativně.

Postupně se kolem něj formovala komunita lidí, kteří později výrazně ovlivnili rozvoj české zážitkové pedagogiky, včetně Prázdninové školy Lipnice, u jejíhož zrodu Gintel v roce 1977 stál. Postupně se stala nejvýznamnějším centrem zážitkové pedagogiky u nás, kam se sjížděli (a dodnes sjíždějí) účastníci z celé republiky na kurzy, výcviky a zážitkové programy. Po roce 1989 se „zážitkovka“ rozšířila do škol, firemního vzdělávání i neformální práce s mládeží, začala se vyučovat na univerzitách, vznikly odborné publikace i instruktorské výcviky.

Mohlo by se vám líbit

Kde je Jessica? Nový rodičovský trik zastaví dětský záchvat vzteku během vteřiny. České mámy mají svou verzi

Škola jako příprava na život

„Vyučování založené na principech zážitkové pedagogiky stojí na tom, že se děti ve škole neučí jen z učebnic, ale skrze vlastní zkušenost a aktivní zapojení. Místo klasického výkladu a sezení v lavicích si učivo nejprve samy prožijí a teprve potom ho společně s učitelem zpracovávají,“ vysvětluje David Másilka, kouč a průvodce škol, který zároveň vede Ateliér zážitkové pedagogiky a výchovy v přírodě na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci.

Když se třeba v přírodopisu probírá fauna a flóra, vyučující nevezme děti k tabuli, ale k rybníku za školou. Tam pozorují živočichy, fotografují rostliny a objevují život kolem vody. Následuje reflexe – co viděly, co je překvapilo, co bylo těžké – až potom přichází pojmenování konkrétních druhů nebo biologických souvislostí. Právě využívání prostředí kolem školy je pro zážitkovou pedagogiku typické. Žáci si vytvářejí osobní vztah k místu, kde žijí, a učí se skrze realitu, kterou znají z vlastního okolí. Zároveň se vychází z myšlenky „learning by doing“, tedy učení skrze činnost, a z přesvědčení, že škola nemá být jen přípravou na život, ale samotným životem.

Mohlo by se vám líbit

Vyhazov ze školky, protože rodiče nezaplatili stravné? Existuje státní pomoc pro finančně znevýhodněné rodiny

Lekce týmové spolupráce

Zážitková pedagogika klade důraz i na celostní rozvoj dítěte, takže i obyčejná aktivita u rybníka se dá proměnit v lekci týmové spolupráce a sebepoznání. Učitel může například zadat skupině úkol postavit z dostupného materiálu plavidlo, se kterým překonají vodní plochu. Děti při tom zažívají úspěchy i nezdary, učí se domlouvat, rozdělovat role nebo řešit konflikty. „Učitel je zde v roli facilitátora, který jim pomáhá dojít k úspěšnému řešení. Následně se reflektuje celý proces – co bylo úspěšné, co ne, jak se u toho kdo cítil, co by šlo zlepšit. Hlavní je zjistit, co fungovalo dobře a mělo by se příště opakovat,“ vysvětluje David Másilka.

Tento přístup ale nemusí školy využívat jen při práci s dětmi. Fungovat může i mezi samotnými učiteli. „Zážitkové workshopy jsou skvělý způsob, jak společně hledat vizi školy, přemýšlet o tom, jaký má být ideální absolvent, nebo sbor v něčem proškolit tak, aby to nebylo jen další sezení u prezentace,“ říká Ivica Másilková z Centra podpory vzdělávání Šumpersko a Zábřežsko, která prvky zážitkové pedagogiky využívá při setkáních s pedagogy a řediteli.

Mohlo by se vám líbit

Kouzlo japonské výchovy: Děti nebývají rozjívené a ke starším chovají úctu. Inspirovat se můžou i čeští rodiče

Principy zážitkové pedagogiky se ale neomezují jen na pobyt venku nebo týmové výzvy. Uplatnit je můžeme klidně i v hodinách matematiky či češtiny. Třeba když učitel nebude v diktátu zdůrazňovat jen chyby červenou propiskou, ale nejprve ocení, co žák zvládl dobře, a teprve potom upozorní na oblasti, které je potřeba zlepšit. „Takový způsob práce podporuje zdravé sebevědomí, odolnost a motivaci dál se učit,“ uzavírá David Másilka. 

Zdroj: Autorský text, Eduzměna

Nadační fond Eduzměna spustil v roce 2020 projekt, jehož cílem je přinášet inovativní přístupy ve výuce, podporovat učitelské sbory a více zapojovat rodiče i zřizovatele do dění ve školách, a to vždy v rámci celého regionu. Každé zapojené škole je k dispozici průvodce, který pomáhá s jejím rozvojem. Po pěti letech pilotní fáze na Kutnohorsku se Eduzměna rozhodla své zkušenosti rozšířit do dalších koutů Česka, kde chce pokračovat v propojování všech, kdo ovlivňují vzdělávání. Jedním ze zapojených regionů je i Šumpersko–Zábřežsko.

Galerie: České školy mění výuku. Děti místo do lavic vyrážejí na pole a k rybníku

6 fotek 7 fotek