Kdyby měl Rudolf II. ponětí o tzv. modrých zónách, nemusel by se svým osobním lékařem Tadeášem Hájkem z Hájku trávit hodiny a hodiny nad výrobou elixíru mládí.
Všude kolem nacházíme zaručené návody, jak se dožít sta let. V obchodech na nás číhají zázračné krémy proti vráskám, v lékárnách zase nejkomplexnější vitamíny. A výsledek? Málokdo se ho dočká…
Kde ale marketingovým tahům „zaručené dlouhověkosti“ pšenka nekvete, to jsou místa tzv. modré zóny. Označení modrá zóna sice v mnohých evokuje název pražského parkovacího systému, ale také jde o oblast, ve které žije nezvykle vysoký počet lidí nad 100 let. Na světě existují čtyři místa, která si tento přídomek zasloužila. Konkrétně se jedná o italskou Sardinii, japonský ostrov Okinawa, kostarický poloostrov Nicoya a řecký ostrov Ikaria.
Místní obyvatelé jsou žijícími legendami a svou dlouhověkost si patřičně užívají. Pokud se jich ale zeptáte na elixír mládí, pak jenom pokrčí rameny. Odborníci se shodují na tom, že kouzlo těchto míst spočívá v zaběhnutém životním stylu. Kupříkladu na prosluněné Sardinii si rodáci pochutnávají na zelenině, luštěninách, kozích a ovčích sýrech a červeném víně, které si bez výčitek dají k obědu i večeři. Naopak na jejich talířích jenom výjimečně zahlédnete maso.
Důležitou roli hraje také rodinné zázemí. Sardiňané utužují rodinné vztahy každý den a jenom málokterý stařík se cítí osamocen. Psychologové se domnívají, že neustálý kontakt s mladšími generacemi je pro dlouhověkost klíčový. V neposlední řadě jsou místní obyvatelé fyzicky zdatní a i ve vysokém věku neustále pracovití.
Ať už modré zóny vnímáte jako dílo náhody, nebo ve vás naopak vzbuzují zalíbení, určitě nám dáte za pravdu, že zdravý životní styl je klíčem k úspěchu.
