Sexuoložka Leona Dyrehauge je přesvědčená, že v posteli je nejdůležitější zapomenout na rozum a nechat promlouvat jen pocity a emoce.
1. Je důležité, aby partneři udržovali všednodenní fyzický kontakt, dali si pusu, objali se, když odcházejí, přicházejí… A když jsou třeba jeden druhému za něco vděční, je dobré pohladit, otřít se… Pak je mnohem snazší probudit polotouhu, ze které se snáz probudí touha. Protože být úplně odříznutí, nic, nic, nic a pak chtít sex – to je strašně náročné.
2. Udržovat se ve fyzické pohotovosti, na sex myslet, je základ. I když být to nějaký konkrétní den, možná bych si už od rána říkala „ježišmarjá“. Pokud ale v podobné sexuální vědomosti nežijeme, na sex nemyslíme čtrnáct dní a najednou máme překliknout, je to hodně těžké.
3. Mám kamarádku, která společně s manželem říká: „Lepší blbej sex než žádnej sex.“ Což je vlastně velmi sympatické, osvobodili se od nároku – prostě jdeme do toho a uvidíme, co z toho bude. To není marné. Odnímá to tlak, očekávání, osvobodí vás to.
4. Jde o to, jak na tom člověk je sám se sebou, to je jádro sexuality. Když jste sama se sebou v pohodě a jste k sobě laskavá, netlačíte na sebe a snažíte se sama sobě porozumět, umožňuje vám to být svobodnější v partnerství a nenecháte se dotlačit někam, kam nechcete. Stojíte si za tím, co chcete vy, protože na to máte právo. Máte právo na to, chtít sex, a máte právo na to, nechtít sex.
5. My ženy jsme naučené se adaptovat, přizpůsobovat, je pro nás těžké být v životě – nejen v sexu – svobodné. Vnitřní svoboda může klidně přijít až s léty, když si uvědomíme svoje kvality.
Rozhovor s Leonou Dyrehauge, ve kterém se dočtete, jak se mění náš postoj k intimitě, kdy ženy bilancují své ženství, najdete v aktuální květnové Marianne.
Miss World Taťána Kuchařová: Kdo ji v životě podržel, když jí bylo nejhůř?
