Paneláky máme spojené s umakartovými jádry, malými kuchyněmi, dlouhými chodbami a dispozicemi, nad nimiž dnešní architekti občas kroutí hlavou. Některá omezení ale jsou tím pravým stimulem pro chytrá řešení a typizovaný půdorys rozhodně nemusí znamenat typické bydlení. V Česku se navíc téma týká milionů lidí.
Panelák je trochu zvláštní součást českého bydlení. Máme jich kolem sebe tolik, že je skoro nevnímáme, a přitom se život v nich týká obrovského množství lidí. Podle údajů Českého statistického úřadu, na které upozorňují pořadatelé Interiéru roku, se v Česku nachází přibližně 1,2 milionu panelových bytů a žijí v nich asi tři miliony obyvatel. Samotných panelových domů je zhruba 80 tisíc. A velká část jejich interiérů postupně dospěla do věku, kdy potřebuje změnu.
Rekonstrukce panelového bytu bývá pro architekta zajímavou zkouškou. Půdorys má své limity, instalační šachty nepřestěhujete podle nálady a ani s nosnými konstrukcemi nelze zacházet libovolně. O to víc záleží na každém rozhodnutí. Někdy pomůže propojit kuchyň s obývacím pokojem, jindy přesunout dveře, využít chodbu pro vestavěné skříně nebo naopak zachovat původní členění a pracovat hlavně se světlem a materiály. Dobře navržený panelový byt přitom nemusí předstírat, že panelákem nikdy nebyl. Jeho jednoduchost může být naopak výhodou. To ostatně pravidelně dokazují projekty přihlášené do soutěže Interiér roku. Mezi výraznými realizacemi se objevují i panelové byty a v 11. ročníku získal jeden z nich dokonce Cenu novinářů.
Paneláky kdysi představovaly pokrok
Na panelovou výstavbu dnes často hledíme hlavně přes její nedostatky, její historie je ale o něco složitější. Domy tohoto typu u nás vznikaly od 50. let až do první poloviny 90. let a zejména rané projekty někdy pracovaly s poměrně ambiciózními představami o moderním bydlení. Zajímavou připomínkou ambicióznějších začátků je pražská Invalidovna, spojená především s architekty Josefem Polákem a Vojtěchem Šaldou. Experimentální sídliště vznikalo od konce 50. let a nebylo koncipováno jen jako shluk obytných domů. Pozornost se věnovala urbanistickému celku, zeleni, občanské vybavenosti i veřejnému prostoru. Odborné zdroje ho dodnes vyzdvihují jako výjimečný příklad poválečné architektury a urbanismu.
Dokonce i samotné bydlení zde bylo předmětem experimentování. V roce 1964 byly na Invalidovně veřejnosti představeny vzorové interiéry navržené Ústavem bytové a oděvní kultury. To, co dnes řešíme při rekonstrukcích – jak na omezené ploše bydlet pohodlně, účelně a zároveň hezky – tedy není zdaleka nová otázka.
Byty, které vznikaly podle několika typizovaných soustav, dnes dostávají velmi osobitou podobu. Za dvěma stejnými dveřmi ve stejném domě mohou být interiéry, které nemají společného téměř nic. Jeden majitel potřebuje pracovnu, druhý velký společný prostor pro rodinu, další raději obětuje část obývacího pokoje ve prospěch úložných míst. Panelák tím po desítkách let paradoxně ztrácí právě onu uniformitu, která mu bývá nejčastěji vyčítána. Že mohou takové proměny konkurovat mnohem velkorysejším realizacím, ukázal také 11. ročník Interiéru roku. Cenu novinářů získal projekt nazvaný Pražský panelák a absolutním vítězem se stal Mezonet na „šestce“ od studia ESTÉ.
Zdroj: Autorský text, interierroku.cz
Interiér roku
Porota Interiéru roku, kterou pořádá Institut bytového designu, každoročně oceňuje výjimečné soukromé i veřejné interiéry navržené českými a slovenskými architekty a designéry. Do 11. ročníku soutěže designéři a architekti přihlašovali své nově realizované projekty v roce 2025. V tomto ročníku soutěžilo krásných 215 interiérů. Vyhlášení ocenění proběhlo 19. května 2026 v pražském Doxu. Vítěze, finalisty a další interiéry najdete na www.interierroku.cz.
Marianne Bydlení je mediálním partnerem ocenění.
Galerie: Za dveřmi obyčejného paneláku byste takové bydlení nečekali. Nejlepší české interiéry ukazují, co všechno se dá změnit za jejich dveřmi
