Byt v pražských Vinohradech připomíná, proč mají staré činžovní domy stále tolik příznivců. Na ploše 106 metrů čtverečních nabízí velkorysé místnosti, samostatnou kuchyň i malý balkon s výhledem na okolní domy. Přestože interiér prošel dílčími úpravami, zachoval si mnoho původních prvků, které mu dodávají osobitý charakter.
Pražské Vinohrady mají své nezaměnitelné kouzlo. Ulice lemují historické činžovní domy, za jejichž fasádami se často ukrývají byty s vysokými stropy, velkými okny a původními řemeslnými detaily. Jeden takový najdeme ve třetím patře domu v Lublaňské ulici. Byt o dispozici 3+1 není ukázkou dokonale sjednoceného designového interiéru. Najdete tu různé materiály, starší vybavení i současné prvky a dohromady vytvářejí prostředí, které nepůsobí neosobně. Dům má za sebou obnovu fasády a společných prostor, nechybí ani výtah. Uvnitř bytu však zůstalo mnoho z toho, co ke klasickému vinohradskému bydlení patří. Zachovalé parkety, původní interiérové dveře a velkorysé proporce místností doplňují nová špaletová okna, jejichž podoba respektuje historický charakter domu.
Dispozice vychází z tradičního uspořádání městských bytů. Jejím základem je dlouhá centrální chodba, ze které se vstupuje do jednotlivých místností. Na jedné straně leží kuchyň, koupelna s prostornou vanou, samostatná toaleta a komora, která může sloužit jako technické zázemí domácnosti. Opačnou stranu tvoří obytné pokoje. Ložnice navazuje na místnost využívanou jako šatna. Zajímavým detailem je příprava pro případné vybudování další koupelny přímo u ložnice. Vedle se nachází pracovna propojená s obývacím pokojem. Obě místnosti tak mohou fungovat společně, ale zároveň si zachovávají možnost odděleného využití.
Kuchyň se nebojí výrazných obkladů
Zatímco v obytných místnostech hrají hlavní roli dřevěné podlahy a historické detaily, samostatná kuchyň přináší výraznější dekorativní prvek. Pozornost přitahují obklady inspirované tradičními portugalskými dlaždicemi. Jejich vzor dodává prostoru osobitost a připomíná, že kuchyň nemusí vždy sázet jen na neutrální barvy a hladké plochy. Důležitou součástí místnosti je také vlastní okno. Kuchyň díky němu získává denní světlo a zůstává samostatným prostorem, kde se dá vařit bez přímého propojení s obývacím pokojem. Oddělené kuchyně se v mnoha starších bytech dochovaly, přestože současné rekonstrukce často dávají přednost otevřeným dispozicím.
Nejvýraznější místností bytu je prostorný obývací pokoj. Vysoký strop mu dodává vzdušnost, zatímco parketová podlaha přináší do interiéru teplo a přirozenou kresbu dřeva. Původní dveře připomínají dobu, kdy řemeslné zpracování patřilo k samozřejmé součásti bydlení. Z obývacího pokoje se vstupuje na menší balkon orientovaný do ulice. Není to terasa určená pro velké venkovní posezení, ale spíš příjemné místo, odkud lze pozorovat okolní historickou zástavbu. I takový detail dokáže městskému bytu přidat další rozměr. Ložnice a pracovna mají okna do boční ulice. Jednotlivé pokoje tak nabízejí trochu odlišné pohledy do okolí a zachovávají si vlastní atmosféru.
