Pražský šumperák si zařídil tak, aby mu interiér připomínal dětství a jeho babičku

Jako by tu Vánoce byly po celý rok. Tak na nás dýchly interiéry rodinného domku v Praze, kde bydlí Jakub se svým partnerem a sněhobílou kočkou. Ano, jejich domov působí skoro jako její srst. Nadýchaný, měkoučký a hřejivý. Přitom ještě donedávna vypadalo vše docela jinak. Dům, v němž mladý pár žije, je českou architektonickou legendou projektanta Josefa Vaňka, pro niž se ujal lidový název Šumperák. „V sedmdesátých letech ho stavěl táta mého manžela svépomocí, což byla taková dobová klasika. Vždycky vypráví, jaké měl se stavbou problémy a jak za minulého režimu nic pořádného nebylo, stavební firmy nevyjímaje. Kdo v té době chtěl bydlet, dobře ví, o čem je řeč. Před naším nastěhováním tu žil sám a dům vlastně nikdy neprošel velkými změnami. Museli jsme sáhnout v podstatě na všechno. Od oken, pořádného zateplení až po elektřinu, vodu, příčky, dělali jsme nové podlahy, koupelnu a škrábali i stěny. Koordinaci stavebních prací, které trvaly půl roku, si vzal na svá bedra právě tchán, protože sám nejlépe věděl, kde co je a na co sáhnout. Umístění zásuvek, vypínače a stěny řešil manžel, já jsem se postaral o ostatní – výmalbu, podlahy, dlaždičky a stěrky. Musím přiznat, že když jsem poprvé viděl dům ještě před rekonstrukcí, nebylo to pro mě snadné. Nedovedl jsem si představit, jak bude nakonec vypadat. Teď to tady miluji,“ vypráví Jakub. Nejdůležitější pro něj byla atmosféra, výhledy do zahrady, velká okna a světlý interiér, otevřený prostor a propojení kuchyně, jídelny a obývacího pokoje.

Zařízené se vzpomínkou na babičku

Uvnitř se potkává více stylů, Jakub se netají tím, že je velkým fanouškem severského bydlení. Líbí se mu skandinávská vzdušnost, útulnost a hlavně nadčasovost. Slabost má ale i pro styl anglického venkova – romantický a vřelý nádech mu prý připomíná dětství a jeho babičku z Rožnova pod Radhoštěm. Právě ona ho naučila háčkované vzory a spoustu textilních doplňků si vyrábí sám. Jeho výtvory i zákoutí domu můžete obdivovat na profilu @homeofjakub. Nejvíc zabrat dalo Jakubovi rozvržení prostoru. Vše se časem ustálilo, ale stejně jsou tu změny na denním pořádku. Neustále se něco přesouvá a tapetuje… Zkrátka tvořit novou a novou atmosféru oba majitele náramně baví. A Vánoce jsou pro ně úplně speciální záležitost. Jak velkou slabost pro ně Jakub má? „Ježíši, miluji Vánoce! Když jsme letos v létě instalovali tepelné čerpadlo, hned jsem manželovi říkal, kam se má umístit, aby se nám do rohu vešel vánoční stromeček. Obvykle už v září řeším první dekorace. V říjnu jsem si z hub přitáhl jmelí. A ze všeho nejvíc se těším na každoroční pečení cukroví s mojí početnou rodinou. Sejdeme se v kuchyni a pouštíme se do vánoční klasiky – vanilkových rohlíčků, pracen, perníčků a k tomu popíjíme svařák. Na štědrovečerním stole nesmí chybět andělské zvonění, které mi vždy připomene svátky u babičky a maminky. Samozřejmě neslyším, jak cinká, ale ten pohyb je pro mě hrozně důležitý,“ zakončuje Jakub. „Moje nejoblíbenější místo je v kuchyni. Mám tu dostatek pracovních ploch, kde se teď před Vánocemi výborně připravuje cukroví. Každý rok ho tu pečeme s celou rodinou, je to taková naše tradice. Manžel chtěl rozhodně velký stůl – je nás totiž opravdu hodně a ani tak se k němu skoro všichni nevejdeme. Oběma se nám líbila kombinace masivní desky a černých kovových noh,“ říká Jakub.„Touhle kuchyňskou linkou jsem si splnil sen, doufám, že už je má poslední. Mám v ní vše po ruce, pokud to tedy nepřestěhuji do jiného šuplíku. To manžel opravdu ‚miluje‘. I když jsme s ní spokojeni, neznamená to, že neprochází změnami. Před časem jsem vyměnil úchytky z černých na bílé a asi tak čtyřikrát už jsem změnil tapetu,“ říká Jakub.

TEXT: ZUZANA VESELÁ | FOTO: ROBERT TICHÝ