Když rodina koupila půvabný dům ze 40. let v brazilském São Paulu, nechtěla z něj udělat sterilní novostavbu v historické skořápce. Přáním majitelů bylo zachovat duši starého domu, jeho původní atmosféru a pocit zabydleného místa, kde se dá pohodlně žít s dětmi i psem. Rekonstrukce od studia Mana arquitetura staví na citlivých zásazích, které starému domu pomohly znovu dýchat.
Projekt Limoeiro House vznikl ve čtvrti Jardim Luzitânia a dokončen byl v roce 2025. Dům má plochu 214 metrů čtverečních a za návrhem stojí architektka Ana Carolina de Siqueira ze studia Mana arquitetura.
Zásadní zásah přišel hned na začátku rekonstrukce. Architekti odstranili konstrukční stěnu, která dříve oddělovala obývací pokoj. Tím se společenská část domu otevřela, propojila se schodištěm a kuchyní a do interiéru se dostalo víc světla. Dům díky tomu nepůsobí jako soubor oddělených místností, ale jako plynulý obytný prostor. Právě to je dobrý příklad citlivé rekonstrukce. Architekti zvýraznili to, co už v domě bylo: proporce, schodiště, návaznost místností a přirozené světlo.
Parkety se vrátily v nové podobě
Původní parketová podlaha musela během stavby pryč. Místo toho, aby ji architekti nahradili novým materiálem bez příběhu, parkety znovu použili a položili je v novém vzoru. Historie domu tak nezmizela, jen dostala současnější kresbu. Podobný přístup se opakuje i v kuchyni. Ta nemá působit jako dokonale uzavřený designový blok, ale jako skutečná domácí kuchyně. Šedobílá šachovnicová hydraulická dlažba, lamelové skříňky ze dřeva tauari, bílé obklady a odhalené cihlové zdivo vytvářejí kombinaci, která je praktická, živá a trochu nostalgická. Odhalené cihly dodávají interiéru texturu. Nepůsobí jako dekorace přidaná na efekt, ale jako připomínka toho, že dům má za sebou vlastní minulost.
Jídelna s lustry z pařížského blešího trhu
Na kuchyň navazuje jídelna, která ukazuje, jak dobře může fungovat mix starého a nového. Stojí tu dřevěný stůl od designéra Paula Alvese, doplněný třemi různými modely židlí. Nad ním visí starožitné skleněné lustry, které si majitelé přivezli z pařížského blešího trhu. Výsledek nepůsobí dokonale sladěně, ale právě díky tomu má osobnost. Interiérnestojí na katalogové jednotnosti, ale na vrstvách, vzpomínkách a věcech, které si rodina vybrala sama. V pozadí jídelny se nachází bílá muxarabi dvířka, za nimiž se nenápadně skrývá spíž. Jde o detail, který je praktický, ale zároveň esteticky zapadá do celku.
Za hlavním domem vznikla přístavba, do které architekti umístili hernu pro dvojčata, pokoj pro hosty a prádelnu. Mezi hlavní budovou a přístavbou se nachází zahrada s levandulí, jabuticabou a venkovní sprchou obloženou dlaždicemi ve vintage stylu. Právě tento prostor dává domu další rozměr. Zahrada nefunguje jen jako zeleň na pohled, ale jako přirozený mezičlánek mezi dvěma částmi domu. Děti mají kam vybíhat, hosté mají větší soukromí a domácí provoz se může rozlévat i ven.
Doporučujeme
reklama
Koupelny se nebojí barev
Foto: Archdaily/Carolina Lacaz
Ložnice působí hřejivě a útulně.
V horním patře se nachází hlavní ložnice s koupelnou obloženou nude dlaždicemi. Je v ní sprcha i vana, takže působí jako klidnější, soukromější část domu. Dětská koupelna je naopak hravější. Kombinuje zelené dlaždice a modrý pálený cement v horní části stěn. Barvy tu pomáhají odlišit jednotlivé části domu a zároveň drží společný jazyk celé rekonstrukce. Místo neutrální šedi architekti pracují s barvou tak, aby interiér zůstal živý, ale nepůsobil chaoticky.
Zdroj: Mana arquitetura, archdaily.com
Galerie: Dům z roku 1940 dostal nový život. Architekti zachovali jeho duši, přidali světlo, barvy a zahradu mezi dvěma budovami
