Z obyčejného vědra designový objekt. Jan Čihák taví odpadní sklo do porcelánu a posouvá hranice mezi uměním a užitkem

Existují tvary, které používáme tak dlouho, až je přestaneme vnímat. Jedním z nich je obyčejné vědro. Slouží po staletí, jeho podoba se téměř nemění a málokdo přemýšlí nad tím, že i tak prostý předmět může být inspirací pro současný design. Právě z této myšlenky vyšel multidisciplinární designér a umělec Jan Čihák, když vytvořil sérii porcelánových objektů VDRO. Archetyp známého vědra ponechal, zbavil ho ale jeho původní funkce a posunul ho na pomezí užitého designu a volného umění. Výsledné objekty stále připomínají známou siluetu, přesto působí úplně jinak. Nejsou dokonale hladké ani bezchybné. Naopak. Jejich povrch je rozeklaný, místy připomíná krajku nebo jinovatku.

Jan Čihák působí v Ústí nad Labem a dlouhodobě se věnuje experimentům na pomezí designu a volného umění. Absolvoval magisterské studium v Ateliéru Sklo na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Během studia absolvoval také zahraniční pobyt na pařížské škole ESMOD. V letech 2022 a 2025 byl nominován na Cenu Stanislava Libenského a svou tvorbu představil na řadě samostatných i skupinových výstav doma i v zahraničí.

Mohlo by se vám líbit

Nová knihovna na Černém Mostě ukazuje, jak může vypadat veřejný prostor 21. století. Sází na design, světlo i komunitní život

Z obyčejného předmětu se stal objekt k obdivování

Nejzajímavější část projektu se ale odehrává uvnitř materiálu. Jan Čihák využívá odpadní a zbytkové kobaltové sklo, které spojuje přímo s porcelánovou hmotou ještě před výpalem. Rozdrcené sklo obaluje syrový porcelán a vytváří strukturu připomínající šamotovou hlínu. V peci se však oba materiály začnou chovat odlišně. Sklo se taví mnohem dříve, než porcelán získá svou pevnost. Začne se proto roztékat, obalovat keramickou hmotu a zároveň ji narušovat. Tam, kde původně ležely drobné úlomky, vznikají po jejich roztavení malé dutiny a póry. Povrch díky tomu získává charakteristickou kráterovitou kresbu, která připomíná korály, ledovou jinovatku nebo přírodní struktury.

 „Sklo se v peci taví mnohem dřív, než se porcelán vůbec začne vypalovat, začíná tedy ještě tak křehký materiál obalovat a trhat, trhliny ale pak sklo samo zalije a opraví. Při vyšších teplotách začne i lehce měknout porcelán, stává se tak i mírně flexibilní,“ popisuje designér Jan Čihák. Na některých objektech jsou dokonce patrné stopy stékajícího skla, které zůstalo zachycené přesně ve chvíli, kdy jeho pohyb zastavilo chladnutí pece.

Mohlo by se vám líbit

Designéři tvrdí, že tyto odstíny budou v roce 2027 vládnout interiérům. Připravte se na odvážnější kombinace i návrat teplých tónů

Vědro už nemusí sloužit jen vodě

Sérii charakterizuje nejen materiál, ale také práce s tvarem. Místo klasického obloukového ucha vyrůstají z některých objektů tenké geometrické výběžky, které navazují na autorův dlouhodobý zájem o jednoduché, výrazné linie. Podobně vznikl i samotný název projektu. Ze slova vědro zůstala pouze jeho základní kostra – VDRO. Stejně jako autor redukoval název, pracuje i s materiálem. Odstraňuje vše nadbytečné a nechává vyniknout samotnou podstatu tvaru. Objekty tedy stojí někde mezi sochou a užitkovým předmětem. Na první pohled vybízejí k použití, zároveň ale stejně silně lákají k pouhému pozorování. První experimenty se spojením porcelánu a skla začal Jan Čihák rozvíjet na porcelánovém sympoziu Keep in Touch v Dubí. Současnou podobu získala série až v roce 2025 během studentského sympozia SympaSympo, které pořádal Ateliér keramiky na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Tam autor posunul původní materiálový výzkum od menších experimentů k objemnějším objektům s vlastní identitou.

Zdroj: autorský text, designér MgA. Jan Čihák

Galerie: Z obyčejného vědra designový objekt. Jan Čihák taví odpadní sklo do porcelánu a posouvá hranice mezi uměním a užitkem

9 fotek 10 fotek