Elliss "Podle mě nejudržitelnějším způsobem nakupování jsou vintage obchody - tam však není možné si koupit například spodní prádlo," vysvětluje Elliss Solomon, která v roce 2016 založila svoji značku s posláním tvoření etického a potřebného oblečení pro ženy. Od spodního prádla a plavek po fleecové bundy a oblečení na cvičení, všechny její kousky jsou navržené a zároveň vyrobené v jedné budově ve východním Londýně. Snaží se o redukci uhlíkové stopy a používá materiály, jako je organická bavlna a recyklovaný polyester. Jedním z objevů Elliss je econyl vyrobený z rybářských sítí a nylonového odpadu. Z této látky vytváří materiál, který používá k výrobě plavek.
Alyx "Myslím, že udržitelnost je novým pilířem luxusu," říká Matthew Williams, zakladatel značky Alyx Visual. Tato firma používá pouze recyklovanou bavlnu a plast. "Módní průmysl se k naší planetě nezachoval nejlépe," přiznává, "ale to není důvod, aby se módní značky nemohly posunout dál s udržitelnými metodami." Alyx používá k výrobě grafických triček a mikin vodu a systém bez chemických látek.
E. L. V. Denim "Pro mě je to zkrátka selský rozum," říká Anna Foster z E. L. V. Denim, která svou značku založila na principu přešívání vintage džínů na perfektně padnoucí moderní kousky. Anna spolupracuje s Blackhorse Lane, což je londýnský ateliér zaměřující se na environmentální a společenskou udržitelnost. "Nestačí jenom recyklovat náš každodenní odpad. Musíme myslet udržitelně také při nákupu materiálních věcí," vysvětluje. "Nakonec, výroba jednoho páru riflí si vyžádá 10 tisíc litrů vody a na světě existuje více riflí než lidí. Většina z toho navíc jenom leží ladem a nikdo je nenosí."
Le Kilt "Pro mě je udržitelnost o tom pochopit a znát procesy výroby v rozsáhlejším měřítku," popisuje Samantha McCoach. Značku Le Kilt založila poté, co se vše naučila od své babičky, která ve Skotsku vyráběla kilty. "Chci povzbudit lidi, aby pochopili hodnotu jejich oblečení: počet rukou, které na něm pracovaly, časový úsek, v němž je možné materiál utkat, a také odkud syrové materiály pochází. Poté přestanou módu vnímat jako spotřební zboží." Samanthinu značku utváří tradice a mezigenerační bohatství. Nyní připravuje kolekci oblečení pro děti Le Kilt Mini. "Měli jsme stále větší krabici látek krátkých délek, s nimiž jsme si nevěděli rady. Všechny kousky z Le Kilt Mini jsou tedy vyrobené pouze z nevyužitých zbytků látek," vysvětluje.
Marine Serre "Nechci vyrábět textil, o němž víte, že ho po dvou letech nošení budete muset vyhodit," přiznává Marine Serre. "Dnes toho v popelnicích vidíte tolik. Talent je dnes zřejmě schopnost vyrobit oblečení víceméně z ničeho." Proto jsou její šaty precizně sešité z vintage šál z francouzského skladu, košile a neoprenové obleky jsou zase vyrobené z upcyklovaných materiálů z již použitého textilu. "Je to o navrhování nové reality," vysvětluje Marine v backstage své módní přehlídky FutureWear. "Takové, která nedělá kompromisy, ale pouze reaguje a pracuje se skutečnými potřebami a situacemi v módním průmyslu," dodává.
Richard Malone "Nebylo by mi příjemné, kdyby můj byznys rostl, zatímco já bych věděl, že je ve výrobním procesu někdo vykořisťován a je mu ubližováno," říká Richard Malone, který spolupracuje s kolektivem tkadlen v Tamil Odu v Indii. "Používáme přírodní barviva a skoro vůbec neplýtváme vodou. Tyto ženy nepřichází do styku s nebezpečnými chemikáliemi, narozdíl od pracovníků u nadnárodních řetězců. Tyto firmy často přehlíží zdraví a bezpečnost svých zaměstnanců za účelem vyššího zisku. Tento postup je však dnes už zastaralý a zároveň ohavný," popisuje Richard. Nejen že používá etické postupy, ale také vyvíjí techniku, která mění recyklované plasty a viskózu ve vlákno a třásně. S tkalci pracuje také na regulování odpadu v oceánech. "Je to vždy dlouhý proces, ale ale je to neuvěřitelně důležitý výzkum, který může skutečně mít širší dopad," pokračuje. "Vidím to jako jedinou cestu, jak se posunout vpřed. Je rok 2018 a věci se musí změnit."
Richard Quinn "Podle mě v současné době návrhář musí smýšlet udržitelně a cítit společenskou odpovědnost," říká Richard Quinn, který získal stipendium Central Saint Martins MA od šampionky udržitelné módy Stelly McCartney. "Stella měla na univerzitě přednášky a vzdělávala nás ohledně odpadu," popisuje. "Byl to skutečně dobrý způsob práce, protože čím víc mi někdo říkal, ať jisté věci nedělám, tím vynalézavějším jsem se stával." Po absolvování CSM vyhrál Richard 45 tisíc liber od H&M Design Award a tuto sumu investoval do workshopu digitálního tisku, což využívá o 70% méně vody a o 80% méně energie než tradiční techniky. Tato ocenění mu umožnila také vyrábět přesné množství látky, kolik potřebuje a tím eliminovat odpad.
Elliss "Podle mě nejudržitelnějším způsobem nakupování jsou vintage obchody - tam však není možné si koupit například spodní prádlo," vysvětluje Elliss Solomon, která v roce 2016 založila svoji značku s posláním tvoření etického a potřebného oblečení pro ženy. Od spodního prádla a plavek po fleecové bundy a oblečení na cvičení, všechny její kousky jsou navržené a zároveň vyrobené v jedné budově ve východním Londýně. Snaží se o redukci uhlíkové stopy a používá materiály, jako je organická bavlna a recyklovaný polyester. Jedním z objevů Elliss je econyl vyrobený z rybářských sítí a nylonového odpadu. Z této látky vytváří materiál, který používá k výrobě plavek.
Alyx "Myslím, že udržitelnost je novým pilířem luxusu," říká Matthew Williams, zakladatel značky Alyx Visual. Tato firma používá pouze recyklovanou bavlnu a plast. "Módní průmysl se k naší planetě nezachoval nejlépe," přiznává, "ale to není důvod, aby se módní značky nemohly posunout dál s udržitelnými metodami." Alyx používá k výrobě grafických triček a mikin vodu a systém bez chemických látek.
E. L. V. Denim "Pro mě je to zkrátka selský rozum," říká Anna Foster z E. L. V. Denim, která svou značku založila na principu přešívání vintage džínů na perfektně padnoucí moderní kousky. Anna spolupracuje s Blackhorse Lane, což je londýnský ateliér zaměřující se na environmentální a společenskou udržitelnost. "Nestačí jenom recyklovat náš každodenní odpad. Musíme myslet udržitelně také při nákupu materiálních věcí," vysvětluje. "Nakonec, výroba jednoho páru riflí si vyžádá 10 tisíc litrů vody a na světě existuje více riflí než lidí. Většina z toho navíc jenom leží ladem a nikdo je nenosí."
Le Kilt "Pro mě je udržitelnost o tom pochopit a znát procesy výroby v rozsáhlejším měřítku," popisuje Samantha McCoach. Značku Le Kilt založila poté, co se vše naučila od své babičky, která ve Skotsku vyráběla kilty. "Chci povzbudit lidi, aby pochopili hodnotu jejich oblečení: počet rukou, které na něm pracovaly, časový úsek, v němž je možné materiál utkat, a také odkud syrové materiály pochází. Poté přestanou módu vnímat jako spotřební zboží." Samanthinu značku utváří tradice a mezigenerační bohatství. Nyní připravuje kolekci oblečení pro děti Le Kilt Mini. "Měli jsme stále větší krabici látek krátkých délek, s nimiž jsme si nevěděli rady. Všechny kousky z Le Kilt Mini jsou tedy vyrobené pouze z nevyužitých zbytků látek," vysvětluje.
Marine Serre "Nechci vyrábět textil, o němž víte, že ho po dvou letech nošení budete muset vyhodit," přiznává Marine Serre. "Dnes toho v popelnicích vidíte tolik. Talent je dnes zřejmě schopnost vyrobit oblečení víceméně z ničeho." Proto jsou její šaty precizně sešité z vintage šál z francouzského skladu, košile a neoprenové obleky jsou zase vyrobené z upcyklovaných materiálů z již použitého textilu. "Je to o navrhování nové reality," vysvětluje Marine v backstage své módní přehlídky FutureWear. "Takové, která nedělá kompromisy, ale pouze reaguje a pracuje se skutečnými potřebami a situacemi v módním průmyslu," dodává.
Richard Malone "Nebylo by mi příjemné, kdyby můj byznys rostl, zatímco já bych věděl, že je ve výrobním procesu někdo vykořisťován a je mu ubližováno," říká Richard Malone, který spolupracuje s kolektivem tkadlen v Tamil Odu v Indii. "Používáme přírodní barviva a skoro vůbec neplýtváme vodou. Tyto ženy nepřichází do styku s nebezpečnými chemikáliemi, narozdíl od pracovníků u nadnárodních řetězců. Tyto firmy často přehlíží zdraví a bezpečnost svých zaměstnanců za účelem vyššího zisku. Tento postup je však dnes už zastaralý a zároveň ohavný," popisuje Richard. Nejen že používá etické postupy, ale také vyvíjí techniku, která mění recyklované plasty a viskózu ve vlákno a třásně. S tkalci pracuje také na regulování odpadu v oceánech. "Je to vždy dlouhý proces, ale ale je to neuvěřitelně důležitý výzkum, který může skutečně mít širší dopad," pokračuje. "Vidím to jako jedinou cestu, jak se posunout vpřed. Je rok 2018 a věci se musí změnit."
Richard Quinn "Podle mě v současné době návrhář musí smýšlet udržitelně a cítit společenskou odpovědnost," říká Richard Quinn, který získal stipendium Central Saint Martins MA od šampionky udržitelné módy Stelly McCartney. "Stella měla na univerzitě přednášky a vzdělávala nás ohledně odpadu," popisuje. "Byl to skutečně dobrý způsob práce, protože čím víc mi někdo říkal, ať jisté věci nedělám, tím vynalézavějším jsem se stával." Po absolvování CSM vyhrál Richard 45 tisíc liber od H&M Design Award a tuto sumu investoval do workshopu digitálního tisku, což využívá o 70% méně vody a o 80% méně energie než tradiční techniky. Tato ocenění mu umožnila také vyrábět přesné množství látky, kolik potřebuje a tím eliminovat odpad.
