Anýz má silnou nasládlou a hřejivou chuť a v kuchyni se používá už po tisíciletí – a to jak ve sladké, tak v slané. Nejčastěji saháme po celých nebo mletých semínkách. Ceněný je také v lidovém léčitelství a je základem slavného alkoholického nápoje, který lidé buď milují, nebo ho nemohou „ani cítit“.
Anýz patří k nejstarším pěstovaným léčivým rostlinám na světě. Jeho domovem je Středomoří. U nás ve volné přírodě planě roste jen zřídka, ale snadno si ho můžete vypěstovat na zahrádce. Kvete v červnu a červenci drobnými bílými nebo nažloutlými květy, které tvoří typické složené okolíky (podobně jako řebříček nebo mrkev). Po odkvětu se tvoří malé, lehce ochlupené dvounažky hruškovitého tvaru – to jsou právě ta anýzová semínka, která voní a používají se v kuchyni i v lékárenství.
V české kuchyni je anýz asi nejvíc spojený s pečením. Dává se do anýzových sušenek, perníčků, bábovek, vánoček nebo kynutých buchet a koláčů. Ve francouzské nebo blízkovýchodní kuchyni je zase oblíbený do tmavých chlebů, žitného pečiva a slaných sušenek a tyčinek. Díky své kořenité chuti skvěle doplňuje těžší a mastnější pokrmy, jako je kachna, husa nebo vepřové pečeně. V kombinaci s novým kořením a bobkovým listem chutná i v masových vývarech a omáčkách a skvěle ladí s kořenovou zeleninou, červenou řepou, dýní nebo mrkví. Může se použít také při nakládání červené řepy, okurek nebo zelí, kterým dodá zajímavý šmak a pikantnost.
Foto: Pixabay
Na první přivonění jsou si anýz i badyán podobné. Na pohled se však drobná semínka anýzu od hvězdiček badyánu výrazně liší.
S čím pomáhá
Blahodárné účinky anýzu znali už staří Egypťané, v Ebersově papyru je popsán jako lék na trávení. Římané ho zase v kořeněných koláčích podávali na konci hostin, aby předešli těžkosti v žaludku. Anýz ulevuje při nadýmání, plynatosti, křečích v břiše a pomáhá při pocitu plnosti po těžkém jídle. Podporuje tvorbu trávicích šťáv. Bývá také součástí bylinných sirupů a kapek na odhlenění, neboť ředí hleny v dýchacích cestách, usnadňuje jejich vykašlávání a mírní záchvaty kašle. A má i uklidňující účinky. Vůně anýzu působí relaxačně na nervovou soustavu, může mírnit křeče a podpořit usínání.
Foto: Shutterstock
Při přípravě anýzového čaje je lepší semena nejdřív podrtit v hmoždíři.
Anýzový čaj
Při nadýmání nebo nachlazení si snadno z anýzových semínek můžete uvařit čaj. Stačí 1 až 2 čajové lžičky lehce podrcených semínek zalít 250 ml vroucí vody a nechat pod pokličkou louhovat 10 až 15 minut. Pak už jen scedíte a popíjíte třeba oslazené medem. Při trávicích obtížích nebo kašli pijte 1 až 3 šálky denně. Raději jej však nepijte dlouhodobě. Vzhledem k estrogennímu efektu by se mu pak měly úplně vyhnout těhotné ženy a není vhodný ani pro děti.
Vedle bylinkových čajů je pak anýz základem i typického aromatického alkoholu – anýzovky, která má v různých částech světa trochu jinou chuť a název. Řekové mají své ouzo, Francouzi pastis, Italové sambucu a Turci raki. Jedno však mají tyto drinky společné. Když nalijete čistou anýzovku do skleničky, je obvykle čirá a průhledná. Jakmile do ní přidáte led nebo studenou vodu, nápoj se mléčně zakalí. Čím to je? Éterické oleje, které anýzovka obsahuje, jsou rozpustné v čistém alkoholu, ale nerozpouštějí se ve vodě. Když alkohol naředíte, oleje se okamžitě vyloučí v podobě jemných mikroskopických kapiček a vytvoří zákal.
