Jakmile za námi zaklapnou dveře a jsme sami, jako by se v nás probudil někdo úplně jiný. Zpíváme na plné pecky, tančíme v kuchyni, mluvíme sami se sebou, kontrolujeme ledničku už popáté a někdy si dokonce nahlas přehráváme hádku, ve které jsme konečně řekli všechno, co jsme měli říct. A najdou se i tací, kteří se doma pohybují zásadně nazí. Jsou to naše malé domácí podivnosti, které bychom před návštěvou raději nepředváděli.
Před ostatními se snažíme působit jako lidé, kteří mají svůj život aspoň trochu pod kontrolou. Tedy většinou. Jenže co když jsme na chvíli doma sami? Najednou není problém chodit celý den v jednom tričku, jíst nad kuchyňskou linkou, tančit s vysavačem nebo si v koupelně uspořádat koncert se sprchovou hadicí. Můžeme být dětinští, nepraktičtí, hluční nebo úplně crazy. A nemusíme to nikomu vysvětlovat.
„Tak co teď uděláme? Nejdřív uklidíme, nebo si dáme kávu?“ Pokud si podobné otázky pokládáte nahlas, nemusíte se obávat, že jste ztratili poslední zbytky příčetnosti. Mluvení se sebou samým je poměrně běžné. Někdo si komentuje každodenní činnosti, jiný si nahlas připravuje důležitý rozhovor nebo hledá klíče. A jsou tu i rozhovory, které vedeme sami se sebou po skončení skutečné konverzace. Teprve doma nás napadne ta geniální odpověď, kterou jsme měli říct kolegovi nebo člověku, který nás předběhl ve frontě. Výzkum z roku 2025 sledoval 208 lidí po dobu dvou týdnů a zaznamenal téměř 13 tisíc situací vnitřní či hlasité řeči. Ukázal, že lidé ji používají mimo jiné k přípravě na budoucí situace a rozhovory.
Zpíváme, tančíme a blbneme
Sprcha je naše soukromá koncertní hala, kuchyň taneční parket a obývák místo, kde se nemusíme stydět za žádnou choreografii. Zpíváme falešně, tančíme bez rytmu a před zrcadlem se tváříme jako držitelé Oscarů. Nemusíme řešit, jestli děláme správné kroky, nebo jak u toho vypadáme. A to je na tom možná to nejlepší.
I s ledničkou můžeme mít vztah
Otevřít ledničku, chvíli do ní hledět, zavřít ji a za tři minuty udělat totéž. Jako by se mezitím měl objevit nový dort nebo alespoň nějaké životní řešení. Někteří z nás si také dopřávají gastronomické kombinace, které by před návštěvou nikdy nepřiznali. Studená pizza k snídani? Zbytky těstovin přímo z krabičky? Sýr bez talířku? Proč ne. Výzkum publikovaný v časopise Social Psychology analyzoval devět studií s celkem 1717 účastníky. Co ukázal? Mimo jiné to, že když lidé přemýšlejí o chvílích o samotě, častěji je spojují s volným časem, zatímco společnost druhých si dávají do souvislosti se vztahy a sociálními aktivitami.
Tak v tomhle jsme skutečně skvělí. Stačí si vzpomenout na nepříjemnou výměnu názorů z minulého týdne a najednou stojíme u kuchyňské linky, gestikulujeme a pronášíme naprosto brilantní argumenty. V hlavě si přehráváme, co měl kdo říct, co jsme měli odpovědět a jak jsme mohli celou situaci elegantně ukončit. Někdy se dokonce sami rozčílíme. Na člověka, který zrovna není doma a o naší soukromé debatě nemá ani tušení.
Kočka je nejlepší terapeut
„Tak co, Mourku, co budeme dneska dělat?“ Někteří lidé svým zvířatům vyprávějí celý den, svěřují se jim s pracovními problémy a dokonce se ptají na názor. A když kočka neodpovídá, považují to za známku jejího dobrého úsudku. Mluvení se zvířaty může být příjemným způsobem, jak si užít společnost a vyjádřit vlastní myšlenky bez obav z hodnocení. Mohu potvrdit, s naší kočkou Messi si povídám celkem často a někdy mám pocit, že mi dokonce i odpovídá!
Doporučujeme
reklama
Být chvíli sami se sebou není ostuda
Výzkumy samoty ukazují, že důležité není jen to, zda jsme sami, ale také jestli jsme si samotu sami zvolili. Když máme možnost odpojit se od okolí a dělat si, co chceme, může to být příjemná součást každodenního života. Až příště budete sami doma a přistihnete se, že zpíváte do vařečky nebo vedete dramatický rozhovor s kočkou, jíte večeři přímo z hrnce nebo odložíte veškeré oblečení, nemusíte se tedy cítit ani trochu provinile.
