JENNY HALADA: Češky se rády ozdobí, jsou elegantní

Chtěla jste vždycky být návrhářkou šperků?

Ano, chtěla jsem dělat kreativní práci a zlatnictví a navrhování šperků mi bylo ze všeho nejblíž.

Proč jste se rozhodla studovat design šperků v Praze?

Bývalý přítel studoval na UMPRUM, já jsem ho často vyzvedávala ze školy a líbilo se mi tam. Rozhodla jsem se, že zkusím přijímačky a vzali mě. Řekla jsem si, že je to pro mě šance, takže jsem na školu nastoupila. Ale i když jsem tam vyzkoušela různé metody a techniky a dělala jsem i jiné předměty než šperky, vždycky mi bylo jasné, že se budu věnovat právě designu šperků.

Před tím jste ale studovala i v Německu.

To nebylo přímo studium, byla to spíš škola, kde jsem se učila, jak vyrobit šperky, vyloženě zlatnickou práci.

A je nějaký rozdíl v přístupu ke studiu u nás a v Německu?

Určitě. Studium v Praze bylo na šest let. To je tak dlouhá doba, že člověk má šanci vyzkoušet všechny různé směry a zjistit, co se mu líbí nejvíc. Proto jsem vyráběla i ze skla, z různých kovů, i když jsem přišla na to, že zlato je opravdu to nejlepší. Také jsem zkoušela plast, všechno možné. Člověk má hodně času. Potom, když už začne pracovat, tak není čas si takhle hrát s materiály. Je dobré vědět, co je možné a co není. Když teď přijdu s novým návrhem a chci ho uskutečnit, tak od začátku vím, kde jsou hranice. Nemusím investovat tolik času do toho, abych pak zjistila, že to nejde. To už mám za sebou. V tom je studium velká výhoda.

Myslíte, že byste dokázala vytvářet šperky i bez absolvování studia na UMPRUM?

To bych určitě mohla, ale možná by šperky nebyly tak zajímavé. Myslím, že škola mi pomohla porozumět proč to dělám, co dělám a že každý detail je důležitý. Předtím jsem pracovala tak, že jsem něco vytvořila a nemělo to takovou linii jako teď. Škola v Německu mě jenom naučila techniku, ale škola v Praze mě naučila uměleckou formu.

Studovala jste v ateliéru u Evy Eisler, čerpáte z něčeho, co vás naučila, dodnes?

Ano, byla mi vzorem, měla na mě velký vliv. Naučila mě být si jistá nápadem, nebát se ukázat ho veřejnosti a stát si za ním. Což je pro tvorbu hodně důležité. Naučila jsem se dokázat odpovědět na to, proč dělám zrovna tohle. 

Pracovala jste také v oboru design interiéru.

To jsem jen vyzkoušela během studia. Jak jsem říkala, měla jsem čas vyzkoušet všechny směry, tak jsem se pustila i do nábytku. Zamilovala jsem se do Bali, kde jsem byla dva semestry na stáži. Měla jsem sen, že bych se tam chtěla každý půl rok vrátit a rozjet tam design nábytku. Pak jsem ale zjistila, že nábytek je velice těžký. Několikrát jsem vystavovala na veletrhu… Ale možná bych to považovala spíš za mužskou práci, je to velmi těžké.

Takže už se tomu nijak nevěnujete?

Ne, ani mě to teď už nezajímá. Byla jsem mladá, chtěla jsem vyzkoušet něco jiného a možná to byla taky trochu rebelie vůči rodičům. Chtěla jsem jim ukázat, že umím také dělat něco jiného než šperky. Ale nebyla jsem s tím spokojená.

Kde při navrhování šperků nacházíte inspiraci?

Spíš chci šperkem vždy něco vyjádřit. Teď už mám řadu šperků a vím, co mi ještě chybí. Vytvořila jsem řadu Libra, chtěla jsem něco odlehčenějšího pro mladší ženy. Napsala jsem si nějaké vlastnosti, které by ty šperky měly mít. U Virgo mě zase inspirovala Botticelliho Venuše. S rodiči jsme chodili na návštěvu k jedné paní a ona měla ten obraz v koupelně. Pořád jsem si představovala, že v té mušli je nějaká perla, to mě inspirovalo. Vždy si něco vyberu, je to různé. Může to být nějaké slovo, obraz nebo pocit. Jak kdy. A občas si řeknu “dneska mám náladu vyzkoušet něco nového”, tak začínám tvarovat a pak najednou v tom tvaru vidím něco, co se mi líbí, a to může být ta inspirace. Pokračuju s tím, co jsem tam viděla, zkusím tomu dát formu.

A ve vaší poslední kolekci jsou šperky pojmenované podle znamení zvěrokruhu. 

Ano, mám ráda, když mám nějaký systém. Takže jsem si vybrala 88 konstalací hvězd a budu takhle postupně pojmenovávat budoucí modely. Teď už v kolekci mám kolem šestnáci hvězd. Takže jich ještě hodně zbývá. Budu na tom pracovat asi celý život, abych to postupně doplnila.

Věříte v horoskop?

Nejsem ezoterický člověk, takže ne. Občas si ho přečtu, ale moc tomu nevěřím. Zatím mě nikdo nepřesvědčil.

Ani na charakteristiky jednotlivých znamení?

To ano, ale nejsem si jistá, jestli to spíš není tak, že se lidé pak chovají podle toho, co si přečtou v horoskopu.

Máte nějaký oblíbený šperk, který ráda nosíte?

Z mé kolekce ráda nosím velké náušnice Coma a Octans, tyhle dva modely střídám. A ještě moc ráda nosím značku Pomellato. Já zatím s barevnými kameny nepracuji, takže mě fascinuje, že mají svůj vlastní výbrus kamenů a ty jejich barvy jsou krásné. 

Čím je podle vás značka Halada výjimečná?

Byl to opravdu rodinný podnik a moje mamka vždy dělala práci s láskou. Ona je milovnice šperků a ve výběru šperků pro jednotlivé butiky je to poznat. Teď už to není v rukou mých rodičů, ale jsem pozitivně překvapená, že je to stejně dobré jako předtím. Jsem ráda, že zde můžu pokračovat i po změně vedení.

Myslíte si, že české ženy rády nosí šperky?

České ženy se určitě rády ozdobí. Nějakou dobu jsem bydlela v Berlíně, tam je vkus o dost jiný než v Čechách. Ten český vkus je mi bližší. V Berlíně je to hodně minimalistické, dámy se nezdobí tak, jako tady. Češky jsou hezčí, elegantnější.

Co plánujete do budoucna?

Budu se stěhovat zpátky do Čech, protože mám malou dceru, tak aby tu byla s rodinou. Moje sestra zde má taky rodinu a my v Německu nemáme žádné příbuzné, takže z toho důvodu. V poslední době jsem cestovala často do Prahy, takže mi dává smysl se sem zase přestěhovat. Berlín bylo jedno období a teď už cítím, že už končí. Měla jsem inspiraci z Berlína, naučila jsem se tam hodně a teď pro mě už začíná další etapa. Budu se chtít věnovat spíš rodině.