Říkáte dětem, že se musí učit, protože nikdy neví, kdy se jim znalosti budou hodit? Dnes mají v kapse zařízení, které jim během několika sekund napíše slohovku, vyřeší matematický zádrhel nebo přeloží větu z angličtiny. A někdy to zvládne lépe než učitel u tabule. Nemusí se tedy děti už vůbec učit? Naopak. Otázka je spíše v tom, co je vlastně chceme naučit.
Dítě přijde ze školy a oznámí, že musí napsat referát o Karlu IV. Rodič začne vzpomínat na školní léta, možná dokonce sáhne po encyklopedii. Potomek mezitím otevře telefon, zadá otázku umělé inteligenci a za pár sekund má hotovo. Včetně osnovy, historických souvislostí a závěru. Jo, za našich časů se referáty psaly poctivě, s knihami na stole. Jenže dítě vám na to může říct, proč by mělo dvě hodiny trávit něčím, co technologie zvládne za dvě minuty. Už ho není tak snadné odbýt větou, že tak se to prostě dělá. Poctivě.
Vytvoří přesvědčivý text, přidá odborně znějící termíny a dokonce si někdy vymyslí zdroje. Děti by proto měly umět pochybovat, ověřovat informace a ptát se: Dává to smysl? Kdo to tvrdí? A proč bych tomu měl věřit? Cílem by nemělo být vychovat dítě, které umí nejlépe zadávat příkazy chatbotovi, ale člověka, který pozná, kdy mu pomáhá a kdy mu právě předkládá pěkně zabalený nesmysl.
Škola nemůže být soutěží v memorování
AI může být super pomocník, ale rozhodně to neznamená, že se teď děti přestanou učit násobilku, dějepis nebo gramatiku. Bez základních znalostí nemají z čeho vycházet. Těžko můžeme kriticky posuzovat historickou událost, o které vůbec nic nevíme. Proměnit se ale musí způsob, jakým znalosti používáme.
Místo otázky, jestli si dítě zapamatovalo správnou definici, by nás mělo zajímat i to, jestli ji dokáže vysvětlit vlastními slovy, použít v praxi nebo propojit s něčím, co už zná. Podle této studie budou muset vzdělávací systémy přehodnotit, co mají učitelé učit a co se mají žáci naučit v době stále výkonnější umělé inteligence. Učitel už nemusí být jediným zdrojem informací. Učitel by měl ale děti učit, aby hledaly souvislosti, diskutovaly a vyhodnocovaly informace.
Dítě nepotřebuje jen znalosti a digitální dovednosti. Musí se naučit také vycházet s lidmi, zvládat konflikty, spolupracovat a přijmout neúspěch. Umělá inteligence může napsat omluvu kamarádovi nebo poradit, jak vyřešit hádku. Nemůže ale za dítě prožít zklamání, omluvit se ani napravit vztah, který pokazilo. Jaké jsou tedy důležité dovednosti budoucnosti?
Nejen technologická gramotnost, ale taky analytické myšlení, kreativita, odolnost, flexibilita a schopnost spolupracovat. Rodiče mají často pocit, že v technologickém závodě nemůžou svým dětem konkurovat. Ale my nemusíme umět naprogramovat aplikace ani znát všechny funkce nejnovějšího chatbota. Můžeme ale děti učit, jak se chovat k lidem, jak zvládat frustraci a proč není ostuda něco nevědět.
Doporučujeme
reklama
Rodič ani učitel nemusí být chodící encyklopedie
Dobrý rodič ani dobrý učitel nemusí mít na všechno odpověď. V době AI je naprosto legitimní říct: „To nevím, pojďme to zjistit.“ Vlastně to může být skvělá lekce, kterou dětem předáme. Můžeme společně položit otázku chatbotovi, porovnat jeho odpověď s důvěryhodným zdrojem a hledat, kde se informace rozcházejí. Místo bezmyšlenkovitého zakazování technologií je lepší učit je používat s rozumem.
Bude tedy za pár let telefon chytřejší než učitel? V některých věcech už dnes asi je. Umí rychleji počítat, překládat a vytvářet texty. Vzdělávání ale není závod v tom, kdo rychleji odpoví. Nemusíme vychovávat děti, které budou vědět víc než umělá inteligence. To je předem prohraný závod. Ale měli bychom se snažit vychovat děti, které budou vědět, na co se ptát, jak poznat pravdu, kdy technologie využít a kdy jim raději nevěřit.
Zdroj: autorský text, OECD, Stanford, World Economic Forum Future of Jobs
Hana Dvorská: Konec manželství mě hrozně sejmul, pomohla mi nová láska
