Letušky, Monica Bellucci a vražda v Orient expresu: Mladá návrhářka Valérie mění českou módu pomocí příběhů

„Miluju létání. Hlavně dlouhé lety. Mám ráda to odříznutí od světa, několik hodin bez zvonění telefonu, kdy můžu jenom koukat na filmy, číst si a spát. A při tom mě obsluhují letušky. Navíc mě na konci čeká buď něco nového, nebo návrat domů. A obojí je skvělé,“ přiznává návrhářka Valérie Jurčíková. Není tedy divu, že letos na jarním Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku představila kolekci inspirovanou letadly, letuškami a letištními salonky v pozdních šedesátých letech. Kolekce plná vzorů vycházejících ze šedesátkových a sedmdesátkových tapet na jemných materiálech, jako je satén a šifon, představovala ženy vyrážející za letní zábavou a sluncem. „Jejich cesty se protnou při nástupu do letadla a šaty vlají ve vzduchu, protože jsou ve vzduchu,“ popisuje s úsměvem Valérie. Věnovat se módě byla její velká touha už snad od druhé třídy na základní škole. Studium na UMPRUM dokončila celkem nedávno, byla jednou z posledních studentek Liběny Rochové. „Když paní Rochová končila své působení v ateliéru, byla jsem v prvním ročníku magisterského studia. Její poslední zadání znělo ‚Moje značka‘. Museli jsme se zamyslet nad konceptem vlastní tvorby a vytvořit si kompletní vizuální identitu, na čemž jsem po škole začala pracovat ještě intenzivněji, a vlastně na tom pracuji dodnes,“ vzpomíná Valérie a dodává, že právě Liběna Rochová ji, co se týče tvorby, ovlivnila nejvíce.
 

Oslavné rouzloučení

Velkou výzvou a zlomem byla pro Valérii účast v soutěži Van Graaf Junior Talent, kdy na Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku na jaře 2024 představila kolekci inspirovanou obřadem rozloučení. „Tehdy jsem se vyrovnávala se ztrátou maminky. Chtěla jsem vytvořit ikonický pohřeb a jako múza mi přišla na mysl Monica Bellucci. A protože pocházím z Moravy, přenesla jsem ji tam,“ popisuje návrhářka svůj koncept, kdy se modelky připomínající sicilské vdovy oblečené v černých krajkových outfitech procházely pomalým krokem po mole za hudebního doprovodu moravské cimbálky. Valérie se zaměřovala i na vývoj smutečního oděvu na našem území, nicméně vzorce charakteristické pro pohřby záměrně porušovala. U rozloučení s její maminkou jí vadilo, jak bylo smutné. „Myslím si, že lidé na pohřbech pláčou pro sebe, ne pro mrtvého. Já bych to celé pojala spíš jako oslavu jejího života,“ vypráví Valérie. Soutěž pro mladé talenty, kde vítěz získá finanční podporu a možnost prezentace na další edici fashion weeku, nakonec vyhrála její kamarádka a ateliérová kolegyně Hana Valtová. „Moc jsem jí to přála, bylo to zasloužené. Asi bych lhala, kdybych řekla, že mě to trochu nemrzelo, určité zklamání v ten moment samozřejmě proběhlo. Byla by to pro mě jednodušší cesta k prezentaci na MBPFW, takhle jsem si na další přehlídku musela našetřit a zvládnout ji sama. Na což jsem zpětně vlastně pyšná.“
 

„Myslím, že lidé na pohřbech pláčou pro sebe, ne pro mrtvého. Já bych to celé pojala spíš jako oslavu života.“

Inspirace v kávě

Dnes se Valérie věnuje především zakázkové tvorbě na míru. „Snažím se nevyrábět zbytečně do zásoby. Pojem udržitelná móda ale sama nepoužívám, osobně se k tomuto tématu nerada vyjadřuji. Samozřejmě existují lepší a horší přístupy k tvorbě,“ říká návrhářka, jejíž šaty vynesla i herečka Klára Melíšková na předávání cen Český lev. „Spolupráci s Klárou jsem si moc užila. Je skvělá a celý proces byl jedna velká radost,“ vzpomíná Valérie, k níž zákaznice nejčastěji chodí právě pro šaty na speciální příležitost, ale třeba také pro saka. Když inspirace nepřichází, funguje jí dát si pauzu od práce. „Jít domů a chvíli na nic nemyslet. A když to nejde, pomůže i krátká procházka venku. Nejsem ale schopná fungovat bez ranní kávy. Po příchodu do ateliéru většinou hodinku popíjím kávu a povídám si s kolegy,“ popisuje Valérie svůj proces tvorby. Přiznává, že před přehlídkou bývá velmi nervózní. „Nic mě nervozity nezbaví. Prožít přehlídku musím i s nervozitou,“ přiznává. Deadliny si proto dává o týden dřív, než je třeba, aby měla prostor udělat ještě něco navíc nebo něco předělat. „U zakázek ale někdy dochází ke změnám, které dopředu nedokážu předpovědět.“

Z letadla do vlaku

Zatímco minulá kolekce se nesla ve zmíněném duchu touhy po odletu na dovolenou a lásky k létání, přehlídka, která byla k vidění na začátku září, přenesla diváky do atmosféry Orient expresu, konkrétně přímo do filmové adaptace příběhu Vražda v Orient expresu z roku 1974. Co kdyby všechny postavy byly ženy? – napadlo Valérii. Každý model odkazoval na konkrétní postavu a oblečení nese znaky jejich povahových rysů či prvky filmových kostýmů. „Chtěla jsem vytvořit svět, kde se příběh ne odehrává jen na kolejích, ale i v jednotlivých vrstvách oblečení. Každý kousek je stopou – možná důkazem, možná falešnou indicií,“ uzavírá návrhářka.

VALÉRIE A TRENDY

Vědomě je nesleduje, ale přiznává, že vyhnout se jim nedá. „Přehled ze sociálních sítí určitě mám. Většinou mě zaujmou právě trendy, na které většina lidí nadává a neschvaluje je. Asi jako když se znovu objevily capri kalhoty. Tenhle trend jsem si zamilovala hned,“ přiznává návrhářka. Sama miluje džíny, vlastní jich hodně. Při práci v ateliéru k nim nejradši nosí tričko nebo košili.