Mohou rodiče lhát svým dětem? Film Nevděčné bytosti ukazuje tenkou hranici mezi ochranou a manipulací

Lež jako nástroj lásky?

Snímek režiséra Olmo Omerzu sleduje rozvedeného otce, který se snaží zachránit vztah se svými dětmi – a možná i jejich život. Když se jeho dcera ocitne v ohrožení, přichází na řadu otázka, kterou si klade mnoho rodičů: je v pořádku zalhat, pokud to má dítě ochránit? Psychologie na tuto otázku neodpovídá černobíle. Studie ukazují, že většina rodičů někdy lže – často z pohodlnosti, snahy předejít konfliktu nebo ochránit dítě před nepříjemnou pravdou. Krátkodobě může lež fungovat. Dlouhodobě však narušuje důvěru, která je pro vztah mezi rodičem a dítětem klíčová. Děti totiž nejsou tak naivní, jak si myslíme.

Děti jsou jako houby

Herečka Barbora Bobuľová, která ve filmu ztvárňuje matku Lauru, to popisuje velmi přesně: „Děti jsou jako houby a všechno, co se kolem nich děje, velmi citlivě vnímají – dokonce i to, co je zatajované nebo nevyřčené. Mají obrovskou schopnost odhalit lež.“ Právě tato schopnost dětí odhalovat neupřímnost je podle psychologů zásadní. Dítě možná nerozumí všemu, ale velmi dobře vnímá nesoulad mezi slovy a emocemi, mezi tím, co se říká, a tím, co se skutečně děje. Herečka, kterou české publikum zná především jako princeznu Pavlínku z pohádky Nesmrtelná teta, zároveň připomíná, že rodiče často lžou s dobrým úmyslem: „Často si myslíme, že když něco zatajíme, ochráníme je před problémy. Ty však dříve či později vyjdou na povrch.“

Kde končí ochrana a začíná manipulace?

Jedním z nejsilnějších motivů filmu je právě tenká hranice mezi „milosrdnou lží“ a manipulací. A jak přiznává sama herečka, odpověď není jednoduchá: „Mám pocit, že ta hranice je často neviditelná.“ Podle ní mají lež i manipulace společný základ – rodičovskou víru, že dělají pro dítě to nejlepší. Právě tato „slepá“ víra ale může mít destruktivní následky. Ve filmu se rodiče postupně zaplétají do spirály nepravd, ze které už není snadné vystoupit. Psychologové tento jev potvrzují. Když rodič začne používat lež jako nástroj řešení problémů, dítě se neučí zvládat realitu – ale spíše ji obcházet. Navíc se zvyšuje pravděpodobnost, že samo začne lhát.

Pravda bolí. Ale staví pevné základy

Je tedy pravda vždy lepší než lež? Ani tady není odpověď úplně jednoduchá. Barbora Bobuľová však nabízí silnou metaforu: „Pravda může být v prvním okamžiku bolestivá, ale pro budoucnost je konstruktivní. Dá se na ní stavět – jako na pevných základech domu.“ Moderní psychologie s tímto pohledem souhlasí. Pravdivá komunikace – i když nepříjemná – pomáhá dětem budovat odolnost, porozumění emocím a důvěru. Naopak „obalování reality“ může vést k pocitu zrady, zejména když dítě později zjistí, že bylo klamáno. Silným příkladem je zkušenost pacientů, kteří jako děti nebyli připraveni na bolestivý lékařský zákrok. Nejde jen o samotnou bolest, ale o ztrátu důvěry v dospělé.

Rodiče pod tlakem: když realita nestačí

Film Nevděčné bytosti ukazuje extrémní situaci – rodiče, kteří čelí ohrožení svého dítěte. A právě v takových chvílích se hranice posouvají. Postava Laury podle její představitelky jedná z bezmoci: „Nedokáže se beznadějně dívat, jak se jí dcera ztrácí před očima. Společně s otcem dětí se tak dostávají do začarovaného kruhu lží a manipulace, přestože si uvědomují, že kráčejí po tenkém ledě“. Tento motiv rezonuje i mimo film. Rodiče často neklamou proto, že by chtěli – ale proto, že nevědí, jak jinak situaci zvládnout.

Zajímavé je, že sama herečka má s upřímností opačný problém: „Neumím lhát… někdy jsem až příliš upřímná, což může druhého destabilizovat.“ Tím otevírá další důležitou rovinu: pravda sama o sobě nestačí. Důležitý je i způsob, jakým ji sdělujeme. Psychologové doporučují přizpůsobit komunikaci věku dítěte, být citliví k jeho emocím a zároveň zachovat autenticitu.

Lhát, nebo nelhat?

Jednoduchá odpověď neexistuje. Malé „bílé lži“ – například ty spojené s dětskými tradicemi – pravděpodobně neškodí. Problém nastává ve chvíli, kdy lež nahrazuje skutečný rozhovor nebo se stává nástrojem kontroly. Film Nevděčné bytosti tuto otázku neuzavírá. Naopak ji nechává otevřenou – a nutí diváka přemýšlet. Možná nejpřesnější odpověď nakonec zazní od samotné Barbory Bobuľové: „Záleží na tom, komu je lež určena.“ A také proč.

Premiéra filmu Nevděčné bytosti je v českých kinech 26. března 2026. Možná vás nepřiměje změnit názor. Ale téměř jistě vás přiměje položit si otázku, na kterou si musí odpovědět každý rodič sám.

Podívejte se na trailer: