13. komnata Ivety Toušlové
Její pořady jako 13. komnata či Toulavá kamera patří k vůbec nejsledovanějším ve veřejnoprávní televizi. Úspěšná moderátorka a dramaturgyně (51) sama s nadsázkou říká, že její vlastní 13. komnata je velká jako strašidelný zámek. O svých trápeních mluví upřímně a otevřeně.
Autorka: Veronika Jonášová
Letos jste oslavila čtyřiadvacet let práce v televizi, dvacet let jste moderátorka. Byla to pro vás výhoda, nebo nevýhoda být v televizní branži žena, a navíc chytrá a pohledná?
Děkuji za kompliment, ale nemám pocit, že bych byla nějaká Miss obrazovka. Taky jsem nikdy nezažila žádné výhody, a kvůli svému vzhledu už vůbec ne. Všechno jsem si musela sama poctivě odpracovat a mnohdy i tvrdě vybojovat či vyvzdorovat.
Takže spíš bojovnice než nějaká křehká víla?
Tak nějak. Ovšem vytrénovaná životem. V dětství jsem měla blíž k té malé víle pohybující se raději ve světě fantazie než v tom reálném.
Báli se vás potenciální partneři?
Narážela jsem na to a někteří se tím ani netajili. Příkladem za všechny může být jeden z mých, troufnu si říct, osudových vztahů. Skončil krachem v době, kdy se mi rozjížděla televizní kariéra. Začali jsme se hodně hádat a nakonec jsme si dali takzvanou dočasnou pauzu, která se ale protáhla napořád. Během jedné scény můj tehdejší partner pronesl nezapomenutelnou větu. Cituji: Nechci být „manželem anglické královny“. To zabolelo. Nedávno jsme se potkali po dvaceti letech na jednom mejdanu. Stáli jsme vedle sebe a měli jsme najednou potřebu si vše vyříkat. Bylo to jako z hloupého filmu. Oba jsme brečeli a on mi řekl, že jsem byla nejlepší ženská jeho života. Ale všichni v okolí ho prý přesvědčovali o tom, že jsem kariéristka a že to nezvládneme… Takže asi tak.
V jakém období jste se rozešli?
Bylo to v době, kdy jsem začínala pracovat v České televizi. Obecně na tu dobu nerada vzpomínám. Ten rozchod byl pro mě velkou ranou. Myslela jsem si, že je to muž mého života a...
