Přejít k hlavnímu obsahu
Rozhovory

Dan Přibáň: Vidět hvězdy nad hlavou

Dan Přibáň (40) je v současnosti asi nejznámější český cestovatel. Když začne vyprávět o svých cestách ve žlutém trabantu, připravte se, že se hodně dlouho nedostanete ke slovu.

Ivona Šouralová | 25. 04. 2016
Kdy vás napadlo, že pojedete na druhý konec světa zrovna trabantem?
Skloubily se věci, které mě vždycky bavily. Jezdil jsem na vandry po Čechách, pak po Evropě, a když se otevřely hranice, jeli jsme stopem do Egypta, lezli jsme v Turecku na Ararat. No a taky mám rád techniku. V devadesátých letech měli bohatší kamarádi videokameru a já byl úplně vedle z toho, že můžeme sami něco natočit. Vymýšleli jsme pořád větší a větší cesty a snili o tom, jak budeme jako správný chlapi jezdit velkým teréňákem. Ale krachlo to na pitomosti.
 
A to?
Na teréňák nebyly peníze. Neměli jsme žádný landrover, nikoho s ním jsme neznali a vypadalo to, že na něj ani nikdy nenašetříme. Zato jsem koupil své velké lásce krásného trabanta s dvěma pruhy a začal přemýšlet, že bychom jeli na cesty v něm. Všichni říkali, že je to totální nesmysl, že zahyneme. To mě motivovalo, navíc jsem novinář a cítil jsem potenciál. Nakonec jsme ve třech najeli patnáct tisíc kilometrů po střední Evropě, Balkáně a střední Asii. Udělali jsme první „trabantí“ film Trabantem Hedvábnou stezkou
 
Místo původních tří už vás jezdí víc, a hned několika národností, na poslední cestě se přidal i vozíčkář. 
Nejdřív se ozvali Poláci, že by s námi jeli fiatem maluchem. Připadalo mi to jako volovina, jenže pak jsme si změřili, že do kontejneru na přepravu se sice nevejdou tři trabanty, ale dva a maluch jo, tak jsme si řekli, proč ne. A pak mě napadlo, že kdybych vzal sebou i Slováka, byla by to taková slovanská vzájemnost. Když zavolal Kuba Kouc­ký, to je takovej cvok s rozštěpem páteře, co dělá s vozíkem všechno možný, že by chtěl jet taky, řekl jsem mu, že je to blbost – kdo tě bude nosit?
 
Takhle na rovinu?
Jo, jasně. Dělám přednášky v Jedličkově ústavu, není to poprvé, co jsem se setkal s vozíčkářem. Jenže pak jsem zjistil, že trabant byl vlastně auto pro zdravotně postižené. A tak jsem mu zavolal – ale budeš se starat sám o sebe, nám bude úplně putna, že jsi na vozíku! A fungovalo to.
 
Na cestách jdete vědomě do nebezpečí. V Jižní Americe jste vyjeli do pěti tisíc metrů, to už není legrace.
To byla blbost. V takové výšce už hrozí otok mozku. To nebyl plán.
 
Celý rozhovor si můžete přečíst v květnové Marianne.
Marianne je i na sociálních sítích:

Související články

Rozhovory
Držitelka Thálie Klára Jelínková: Ve čtyřiceti se mi tančí lépe než ve dvaceti, mladé tanečnice učíme sebevědomí

Držitelka Thálie Klára Jelínková: Ve čtyřiceti se mi tančí lépe než ve dvaceti, mladé tanečnice učíme sebevědomí

Rozhovory
Anna Julie Slováčková o dospívání: Teenageři si zaslouží větší pochopení, každý by měl zkusit terapii

Anna Julie Slováčková o dospívání: Teenageři si zaslouží větší pochopení, každý by měl zkusit terapii

Rozhovory
Herečka a politička Magda Vašáryová: Na jevišti nemívám trému, ale zapomenutí textu mě vyděsilo

Herečka a politička Magda Vašáryová: Na jevišti nemívám trému, ale zapomenutí textu mě vyděsilo

Rozhovory
Oskar Hes ze StarDance: Tanec je dřina, do vystoupení rád přidávám vlastní příběh

Oskar Hes ze StarDance: Tanec je dřina, do vystoupení rád přidávám vlastní příběh

×
  • Marianne
  • 899 Kč
  • ROČNÍ PŘEDPLATNÉ MARIANNE + SKINPERFECT PRIMER + DIGI VERZE ZDARMA
  • obrázek magazínu ROČNÍ PŘEDPLATNÉ MARIANNE + SKINPERFECT PRIMER + DIGI VERZE ZDARMA
  • Předplatit