Jaroslav Plesl jako kastelán

Jak přesně se mám tvářit?” ptá se Jaroslav Plesl, zatímco ho fotíme v zahradách Hrádku u Nechanic, kam jsme si za ním těsně po rozvolnění lockdownu k velkému nadšení celé redakce udělali výlet. 

„O vás se dokola píše, že jste stále chlapecký, tak co nahodit sympaťáka?“ navrhuji. „Jasně, já jsem ten věčně mladistvý český Keanu Reeves,“ poznamená Jaroslav, nasadí plachý úsměv, urovná si vlasy a odevzdaně sundává kabát. Protože venku je sice kolem deseti stupňů, ale my předstíráme, že je červenec. Pravda je, že kromě mladistvého vzezření (jaký jiný český herec zahraje v šestačtyřiceti letech uvěřitelně Hamleta?) ho s hollywoodskou hvězdou spojuje i velmi obezřetný přístup k médiím. Své soukromí si ostražitě chrání.

Český lev v kategorii průvodce

Zato o hradech a zámcích si Jaroslav Plesl vždycky popovídá rád. Roky si přivydělával jako průvodce. „Na Vranově nad Dyjí jsem provázel ještě celkem nedávno, ale pak pořád slyšíte – jééé, Bóďa z Monte Carla, pojď, vyfotíme se. To vás přejde chuť,“ vypráví. Když procházíme loveckým sídlem hraběcího rodu Harrachů, i po dvaceti letech mu automaticky naskakuje průvodcovská role. „O Hrádku u Nechanic se říká, že je to malá Hluboká, ale správně by to mělo být naopak. Hrádek byl postaven dřív než Hluboká,“ zdůrazňuje Jaroslav. V hlase stále zaslechnete hrdost člověka, který tu roky pracoval a zámek tak nějak stále považuje za svůj. A mluví o něm proto logicky v plurálu.

„Máme tu samozřejmě úplně všechno, co se týče průvodcovských blábolů, které mnozí návštěvníci tolik milují, ale já jsem na ně opravdu alergický: obraz, který vás stále provází záhadným pohledem, kouzelné zrcadlo, jež vám zajistí věčné mládí, a nesmím zapomenout parohy, pod které když si stoupnete, tak je do roka máte na hlavě… brrr,“ vtipkuje. Pak ale opouští žánr „taškařice pro rodinky s dětmi“ a...

...zbytek článku, kde Jaroslav Plesl mluví svém o syndromu vyhoření, práci kastelána a posedlosti historií najdete v ČERVENCOVÉ MARIANNE.