Recept na šťastné manželství? Podle psychologů je to shoda v těchto 3 bodech

Podle nedávného výzkumu časopisu New York Times nám manželství pomáhá rovněž lépe překonávat v životě náročnější období, jako je třeba krize středního věku a vše, co k ní patří. Na druhou stranu, ne všechna manželství tyto krize vydrží, stále platí, že až polovina z nich končí rozvodem. Jak tedy poznat, s jakým partnerem do toho jít?

 

„Chemie,“ zní první odpověď Petera Pearsona, párového terapeuta z kalifornského Couples Institute of Menlo Park. „Chemie sice není všechno, ale když hapruje už na začátku, všechno je náročnější.“ dodává.

 

Dr. Pearson přitom nemá na mysli jen sexuální chemii (která koneckonců stojí za většinou aférek), ale i tu mentálně-sociální, tedy jakousi kompatibilitu vzájemných představ a očekávání. Což zní poněkud abstraktně, navíc jak pravil Jean Jacques Rousseau: „Je třeba si být trochu podobní, abychom si rozuměli, ale také trochu rozdílní, abychom se mohli milovat.“

 

Nicméně psychologové se snaží zpřehlednit a uspořádat i tak náročnou oblast, jako je lidská mysl. Už v 60. letech minulého století proto přišel kanadský psycholog Eric Berne s metodou transakční analýzy. Jeho kniha The Games People Play se stala bestsellerem a i dnes nám může pomoct rozklíčovat naše pocity ohledně partnera. Inspirován Freudovým pojetím osobnosti, rozpracoval teorii o tom, že každá osobnost má tři roviny ega. V nich uvažuje jako:

 

1. Rodič: Vycházíme z toho, co nám doma od malička vštěpovali a v čem jsme žili.

 

2. Dítě: Vycházíme z toho, jak se cítíme.

 

3. Dospělý: Vycházíme z toho, co jsme se během života naučili.

 

 

Peter Pearson v návaznosti na tuto teorii uvažuje, že když se potkají dva lidé, kteří spolu navazují partnerský vztah, měli by být pokud možno kompatibilní ve všech třech rovinách svého ega:

 

1. Rodič: Má můj partner podobné hodnoty a názory na svět?

2. Dítě: Užiju si s ním legraci? Umí být spontánní? Baví mě s ním sex? Umíme spolu trávit volný čas?

 

3. Dospělý: Budeme umět společně řešit problémy?

 

I když je samozřejmě ideální prožívat harmonii ve všech třech osobnostních rovinách, stává se, že lidé se časem dokážou navzájem vybalancovat. A naopak, velmi často se v určité životní fázi partneři jeden druhému vzdalují, což terapeut nazývá diferenciací – to je ona okřídlená formulka, kterou hollywoodské páry používají při oznamování svých rozchodů: „pro nepřekonatelné rozdíly...“, zatímco si člověk v duchu ťuká na čelo: „Jo rozdíly, to jste o nich při seznámení nevěděli?“

 

Jenže to je právě další nevyhnutelná fáze vztahu, kterou pro změnu přibližuje Pearsonova manželka a současně spoluzakladatelka zmíněného institutu Ellyn Bader. Po období zamilovanosti a pocitu sehranosti totiž přichází fáze, kdy „je nutné si přiznat, že jsme opravdu dva rozdílní lidé. Ty jsi jiný, než jakého jsem si tě představovala. Máme rozdílné nápady, rozdílné pocity, rozdílné zájmy,“ komentuje. Tento proces diferenciace probíhá ve dvou úrovních: Za prvé, v nás samých, kdy se znovu snažíme redefinovat, kdo vlastně jsme a co chceme. A za druhé se snažíme vymezovat i jeden vůči druhému. 

 

Ale i když to zpočátku bolí, patří to ke zdravému vývoji vztahu. Jak to přežít? Podle párových psychologů jsou nezbytné tři věci: dobrá komunikace, opravdová snaha a upřímný zájem o partnera.

 

A co když nevíte, jestli se snažit chcete? Zkuste tento malý test, který podle doktora Pearsona funguje jako lakmusový papírek vztahu: Když žijete s partnerem, on na několik dní odjede a vy v bytě zakopáváte o jeho oblíbenou šálu, boty… nebo cokoli, jak se cítíte? Naštvaně, protože musíte sbírat ten bordel, nebo vám pomalu ale jistě... začíná chybět?