Houbařská sezóna zahájena: Zhruba týden po deštích můžete vyrazit do lesa na první letní hřiby, křemenáče nebo oblíbené lišky

Ač se tento měsíc považuje za neoficiální zahájení houbařské sezóny, pokud je větrné počasí bez deště, ani ten nejzkušenější houbař „na svých místečkách“ nic nenajde. Jiné je to však, když prší. Po deštích se vyplatí počkat, houby nerostou hned druhý den. Nejlepší čas pro výpravu do lesa je zhruba týden po období vydatných srážek. Zvlášť, když po nich následuje teplé (ale ne tropické) počasí. Tehdy podhoubí naplno aktivuje růst plodnic a z jehličí vykukují první klobouky. Sice bývá v červnu opakovaný návrat z lesa s plnými košíky spíš ojedinělý, přesto má červnové houbaření něco do sebe. Většina lidí považuje za hlavní houbařskou sezónu konec léta a podzim, a tak nepotkáte davy. Navíc houby v tuto dobu za příznivých podmínek rostou někdy až v překvapivě pestrém druhovém složení.

Mohlo by se vám líbit

Jahodománie na obzoru: Jak se připravit na samosběr jahod, abyste si odnesli velký a sladký úlovek

Kam se vydat hledat?

Rozhodli jste se zkusit štěstí? Každý houbař ví, že po správném načasování je třeba také správně vybrat „místečko“, kde rostou. Abyste uspěli, nechoďte do hustého, tmavého jehličnatého lesa. Zaměřte se na prosvětlené okraje lesů, travnaté cesty, dubové háje a prohřáté jižní svahy. Červnové houby milují společnost dubů, buků, bříz a osik, tudíž vyrazte do lesů smíšených. Při výběru lokality se vyhněte místům, kde se houbařit nesmí. Prostudujte si přehled aktuálních chráněných území a vyhlášek o vstupu do lesa prostřednictvím Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Sbírat houby je zakázáno v Národních přírodních rezervacích a prvních zónách Národních parků. Ostatně tam byste se neměli vůbec pohybovat mimo vyznačené turistické trasy. A na houby nesmíte ani do vojenských lesů. I když jde už o bývalé výcvikové prostory, může zde hrozit nebezpečí (např. nevybuchlá munice). Tam však bývá bez speciálního povolení vstup zakázán. V některých oblastech se sice houbařit smí, ale mohou tam platit zvláštní pravidla týkající se množství hub, které lze sbírat pro vlastní potřebu.

Mohlo by se vám líbit

Bříza na zahradě: Všestranná lékárna a kosmetický salon v jednom

Lišky, masáky a holubinky

A co si z lesa přinesete? Začíná sezóna lišek obecných, které rostou často ve skupinách v mechu nebo borůvčí. Nebojte se ani muchomůrek růžovek (masáků), které jsou jedněmi z našich nejchutnějších hub. Tady je malý návod, jak si je nesplést s jedovatou muchomůrkou tygrovanou. Růžovka vždy při poranění či červivosti růžoví (červená) a má rýhovaný prstýnek (jako od hřebenu). Ta tygrovaná zůstává na řezu bílá a prstýnek má hladký. V červnu roste hojně také hřib žlučník (hořčák). Ten jedovatý není, ale pokud si jej nevědomky přidáte do polévky nebo smaženice, zkazí vám celé jídlo. Poznáte ho podle narůžovělých rourek v dospělosti a výrazné černé síťovky na noze. Nejspolehlivější je však ochutnávka, stačí olíznutí na řezu a hořkost ucítíte hned. Zejména pod modříny nebo borovicemi už můžete najít klouzky a zkušenější houbaři si pochutnají i na jedlých holubinkách mandlové a namodralé, které se v červnu také mohou objevit. Obávat se jich nemusíte. Mezi našimi holubinkami není žádný životu nebezpečný druh, takže jejich záměna není tak kritická jako u zmiňovaných muchomůrek.

V mechu nebo borůvčí můžete najít celé skupinky krásně žlutých lišek​

Pozor na červy a zapaření

Nejvíc ale většina z nás ocení plný koš hřibů. Ani o ty nemusí být při správném počasí v červnu nouze. Můžete mít štěstí na nádherné hřiby kováře s červenou nohou nebo křemenáče a kozáky, které potěší oko fotografa i houbaře. Ty hledejte pod jejich „stromovými partnery“, břízami a osikami. V košíku se vám může objevit také hřib dubový, hřib smrkový nebo suchohřib. Teplé a vlhké červnové počasí bohužel svědčí nejen růstu hub, ale i jejich škůdcům. Červnové hřiby (zejména ty dubové) bývají velmi rychle červivé. Pokud zjistíte, že je to případ i toho krásného úlovku, který jste zrovna sebrali, vyhoďte ho přímo v lese, ať tam může alespoň vyprášit výtrusy. A když je provrtaná jen noha, odřízněte klobouk, ten bude ještě dobrý. Vzhledem k vysokým teplotám jsou v tomto období houby náchylnější také k zapaření. Rozhodně je nesbírejte do igelitových sáčků. Ideální je klasika – proutěný košík. Ale zapařit se vám mohou houby i v košíku, třeba v rozpáleném kufru auta. Poznáte to jednoduše. Začnou být měkké, zapáchají a jsou kvůli rozkladným procesům teplé. V horku u nich totiž podobně jako u masa dochází k rychlému rozkladu bílkovin a množení bakterií. Lepší je proto na houby vyrazit buď časně z rána, nebo na večer (vzhledem k tomu, že červen není pro houbaře populární, nebudou vysbírané). A můžete těžit z toho, že je dlouho vidět, a tak si klidně zajeďte zahoubařit třeba po práci. Šťastný lov!

Zdroj: autorský text, myko.cz, Prima Living, Moje bylinky