Na začátku tohoto příběhu byla jedna ztracená zahradnická knížka, na konci pak jedinečná sbírka historických herbářů. Petr Bílek je shromažďuje, nechává restaurovat, ale také umožňuje, aby promlouvaly k dalším, jemu podobným nadšencům.
Historické herbáře Petra Bílka
Přejít do galerie
Když před pár lety zjistil zahradník Petr Bílek, že postrádá jednu opravdu zásadní knihu ze své knihovny, začal pátrat po antikvariátech a na internetu, kde by ji mohl znovu koupit. Prý nešlo o žádnou vzácnost. Kniha z 50. let ale byla památkou na jeho tátu. Nakonec ji sehnal, ale zároveň zjistil, kolik zajímavé staré literatury s touto tématikou lidé nabízejí. Nejprve se začala zajímat o výtisky z první republiky, ale pak se vydal mnohem dál proti proudu času, až skončil v 16. století.
Trocha historie
Tehdy si český místodržitel Ferdinand Tyrolský z rodu Habsburků, jehož manželka Filipína byla vášnivá bylinkářka, za svého osobního lékaře vybral italského humanistu Pietra Andreu Mattioliho, jež se už před příchodem do Prahy proslavil svými latinskými a italskými herbáři. Dalším jazykem, v němž Mattioliho herbář vyšel, byla čeština, až po ní následovalo vydání nemecké. Petr Bílek se však neomezuje jen na Mattioliho. V jeho sbírce najdete třeba torzo nejstaršího českého herbáře od Jana Černého z roku 1517, který byl stejně jako Mattioli lékař. Jeho herbář byl určený pro prostý lid hlavně jako lékařská kniha. "Černý nepopisoval ve své knize jen rostliny, v jeho herbáři najdete také různé léčivé nerosty a dokonce roh jednorožce," ukazuje jednotlivé listy sběratel a dodává: "Vedle Mattioliho bohatých ilustrací možná působí jako chudší příbuzný, ale do jeho českého vydání to byla nejpopulárnější kniha svého druhu v Čechách."
V herbáři Jana Černého je kromě jednorožce k vidění i léčivé lejno.
Číst knihy je jiný požitek než internet
"Spoustu pověr však najdete také v Mattioliho herbáři, který vznikl za finanční podpory českých stavů i arcivévody Ferdinanda," usmívá se sběratel. Z hlediska popisu rostlin je ale podle něj velice moderní, dnešní kreslíř by to prý neudělal lépe. K Petru Bílkovi se mnohdy dostávají knihy v žalostném stavu. Nechává je restaurovat a dál používá, protože nejhorší, co se může stát je, když uváznou v depozitáři nějakého muzea. "Mým cílem je vracet je do normálního života. Kniha byla stvořená, abyste ji vzali do ruky a studovali ji. Informace si sice snadno najdete na internetu, ale jedinečný požitek z čtení knihy vám to nikdy nenahradí," zdůrazňuje své krédo sběratel, který kromě herbářů sbírá také raritní výtisky Bible.
Zdroj: Venkov a styl
