Tradiční řemeslo: Drsňáci? Řezbářova radost!

Text: MICHAELA ŠMERGLOVÁ

Řezbářská dílna, která je zvenku obklopena špalky i kusy různých stromů a uvnitř voní
dřevem, stojí ve Vyšných Lhotách u č.p. 231. „Tady se to líhne! Nejvíc kostlivci, zvířátka, postavičky z pohádek,“ vyčísluje vysoký sympaťák, o jaké pohyblivé loutky ze dřeva je dnes zájem. Pozor, děti nebere vlídná klasika. Chtějí něco zvláštního, nového, in. „Chápu, ale mám svoji filosofii a hranice. Jasně, vyřežu i tygra, ale vycházím spíš z beskydských tradic a tvořím zdejší typické postavy i náměty. Jimi se snažím děti zaujmout a často to jde,“ naznačí úspěšný vývojář a ortopedický technik, který se k údivu šéfů i kolegů stal před pár roky profi řezbářem. Koníček povýšil na obživu! Je-li řeč o Beskydech, v těch Slezských prožil Jiří dětství a jako kluk se dostal k řezbářství. Sám tvrdí, že než se naučil vytvářet dřevěné lodičky, panáčky a časem je obdařit i pohybem, neproteklo ani moc krve.

Mohlo by se vám líbit

Řemeslo: Díky kůži si zamilujete své nitro. Kůže totiž přijme váš styl života

UMĚLECKÝ „ORTOPED“

Ač muž s osobitým humorem vytváří i krásné dřevěné mísy, vázy, reliéfy, sochy a další artefakty do interiérů i zahrad, prioritou jsou hravé divadelní loutky pro děti. Konec konců s nimi pracuje dlouho. Zprvu z pozice původní profese s handicapovanými, později se stal instruktorem volného času v lesní mateřské škole. Ukazuje dětem práci se dřevem a loutkami je učí sebevyjadřování i životním postojům. Ale zpět ke dřevu, hlavně lipovému! „Dík profesi znám anatomii, pohybové funkce lidského těla. Vím, jak který kloub funguje, co dovolí který sval... což využívám pro maximální autentičnost v řezbařině. Asi je to výhoda,“ přizná kliďas a ukazuje sady ostrých dlát, která k práci potřebuje. Výjimkou nejsou nože ani ne zrovna levné sekery. V první části dílny na jednom stole vyřezává komponenty, na druhém je smirkuje a čistí, poté kompletuje, váže na provázky. Teď tu leží pár veselých hlav kostlivců. Za dveřmi, ve druhé části dílny, loutky barví. „To je oddělený prostor, aby se do barev neprášilo. Tam finální výrobky i schnou a chvíli čekají na kupce,“ zní z úst muže, jemuž právě doschly tři čarodějnice. Údajně žádané zboží!

Mohlo by se vám líbit

Tradiční řemeslo: Štuky jako umění po otci

BETLÉM JE BETLÉM...

Než taková babizna vznikne, předchází tomu výtvarná akce. Jiří musí budoucí „dřeváčky“ rozkreslit na papír – nejen jako celek, ale naznačit si i jejich pohyby. „Technické i běžné kreslení mi docela jde,“ připouští s nadsázkou majitel dílny BeskydCraft a připomíná, že finální barvy na loutky jsou zdravotně nezávadné a jdou do přírodna, aby k dřevu pasovaly. „Princezna se zářivou fosforeskující pink sukní? Tu asi nemám. Asi určitě,“ rozhodí rukama, že takové tóny nevede. „Ale mám spoustu věrohodných dřevěných hub, kdyby měl někdo smůlu v lese!“ vtipkuje majitel regionální výrobní značky a přiznává, že největší odběr tvorby cítí před Vánocemi a na trzích během roku. „Vánoce znamenají betlémy. Betlémské hvězdy, figury, jesličky... Jestli mě neomrzely, když jsou dokola stejné? Ne, ony stejné nejsou. Co loutka, to originál, i když se snažím dodržet jistou podobu. A pak na mě přijde inovace, a je všechno jinak,“ rozesměje se umělec, který je fascinován okem. Jeho rozkreslení, výtvarnému pojetí se věnuje dlouho, stejně jako siluetě těla. Ale to je tvorba už bez dláta...

Mohlo by se vám líbit

Řemeslo, které stále žije: Radosti z porcelánu

Galerie: Galerie: Loutkář jako umělecký ortoped

7 fotek 8 fotek