Tři králové nejsou jen koledníci, kteří v lednu zazvoní u dveří. Tahle tradice má hluboké kořeny, silnou symboliku a na venkově po staletí sehrávala důležitou roli. Co vlastně znamená nápis KMB, proč se dříve věštilo ze svíček a čím 6. leden definitivně uzavírá vánoční období?
Většina lidí bere svátek Tří králů jako milou tečku za Vánocemi. Sundají se ozdoby, stromek jde z domu a život se pomalu vrací do normálních kolejí. Jenže na venkově měl tenhle den mnohem větší váhu. Nešlo jen o zpívání koled, ale o ochranu domu, zdraví rodiny i výhled do budoucnosti. A upřímně. Některé zvyky jsou dodnes překvapivě aktuální.
Šestý leden uzavírá vánoční období. Pro křesťany je to svátek Zjevení Páně, tedy chvíle, kdy se Ježíš symbolicky zjevil celému světu. Na venkově se ale tenhle den vnímal hlavně prakticky. Končí sváteční klid a začíná nový pracovní rok. Lidé chtěli mít jistotu, že do něj vstoupí s požehnáním a pokud možno bez průšvihů. Právě proto se chodilo po domech, staveních i stodolách. Zpěv koled nebyl jen hezkým zvykem, ale způsobem, jak si zajistit ochranu před nemocemi, neštěstím nebo špatnou úrodou. Víra se tady míchala se zdravým selským rozumem.
Tady se chybuje nejčastěji. KMB opravdu nejsou začáteční písmena Kašpara, Melichara a Baltazara. Ve skutečnosti jde o zkratku latinské věty Christus mansionem benedicat, tedy Kristus ať požehná tomuto domu. Proto se za písmena vždy píše letopočet. Požehnání má platit právě pro ten konkrétní rok. A malé křížky mezi písmeny nejsou žádná pluska. Jsou to skutečné kříže, symbol Svaté trojice. Dům s tímto nápisem měl být chráněný před požáry, nemocemi i zlými silami. Na venkově se to bralo vážně. Křída byla svěcená a schovávala se celý rok, protože se věřilo, že má ochrannou moc.
Dnes je koledování spíš symbolické, často spojené s charitou. Dřív to ale byla forma vzájemné výpomoci. Chudší děti obcházely stavení, zpívaly a za to dostaly jídlo, mouku, vejce nebo drobné peníze. Nikdo se nad tím nepozastavoval. Na venkově se drželo pravidlo, že kdo má, rozdělí se. Koledníci zároveň zajišťovali ochranu domu. Když jste je odmítli, nevypadalo to dobře. Nešlo o pověru, ale o respekt k tradici a komunitě. Vesnice fungovala jako celek a Tři králové tohle pouto ještě posilovali.
Předvečer Tří králů patřil svíčkám. Lidé věřili, že plamen dokáže napovědět, co přijde. Klidný a rovný znamenal dobrý rok, prskající sliboval potíže. Pokud svíčka sama zhasla, bralo se to jako varování. Možná to dnes zní přehnaně, ale tehdy šlo o jediný způsob, jak si aspoň trochu ujasnit budoucnost. Velkou roli hrála svěcená voda. Kropila se stavení, pole, zahrady i zvířata. Zdraví nebylo samozřejmostí a každý rituál, který mohl pomoct, měl své místo. Otužilci se koupali v řece, ostatní si aspoň omyli obličej nebo vypili doušek vody nalačno. Nešlo o komfort, ale o víru, že zdraví stojí za trochu nepohodlí.
Dnešní venkov už nežije stejným tempem jako dřív, ale tradice Tří králů pořád dává smysl. Připomíná, že rok nezačíná jen novým kalendářem, ale i potřebou udělat za starým obdobím jasnou čáru. Požehnání domu můžeme chápat klidně symbolicky. Jako přání, aby se doma držel klid, zdraví a soudržnost. A možná je dobře si jednou za rok připomenout, že některé věci se neměří penězi ani výkonem. Tři králové nejsou nostalgie pro pamětníky. Jsou připomínkou toho, že tradice mohou být jednoduché, lidské a pořád překvapivě aktuální. Stačí jim dát šanci.
Zdroj: kudyznudy.cz, deti.vira.cz, ceskezvyky.cz
Ještě víc inspirace a příběhů šikovných lidí vás čeká v aktuálním čísle Marianne Venkov a styl, které najdete na stáncích i online.
79 Kč
79 Kč
84 Kč
