Svatá Kateřina provází český venkov po staletí. Její listopadový svátek býval chvílí, kdy ženy vládly zábavám, chalupy voněly po sušeném ovoci a lidé si přáli, aby jim počasí napovědělo, jaká bude zima. A přestože legenda o Kateřině není zrovna veselá, tradice kolem ní mají v sobě lehkost, ženskou sílu i kus poetiky.
Listopad na vsi mívá zvláštní ticho, které se pomalu rozléhá mezi poli a na prknech stodoly. Práce na poli už dávno skončily a lidé se přesunuli domů, blíž ke kamnům. Právě v téhle době přichází svátek svaté Kateřiny. Ačkoliv její příběh vypráví o odvaze a mučednické smrti, na českém venkově se z něj stala tradice, která uměla spojit tvrdou práci, víru i touhu po radosti, než se nad krajem zavřel advent.
Podle starých legend žila Kateřina Alexandrijská kolem roku 300 v rušném městě plném učenců a chrámů. Byla krásná, ale hlavně vzdělaná a sebejistá, což se v tehdejší době moc nenosilo. Císaři Maxentiovi se dokázala postavit tváří v tvář a odmítnout jeho požadavky. Právě tahle její neústupnost se jí stala osudnou. Nejdřív ji zavřeli do vězení, pak měla být mučena kolem s ostrými hroty. Podle legendy se však nástroj rozpadl dřív, než Kateřinu vůbec přivázali. Nakonec byla popravena mečem. Ať už je legenda pravdivá nebo ne, v Evropě se Kateřina stala symbolem odvahy a čistoty. Byla jednou z nejoblíbenějších světic středověku, a dokonce i Karel IV. jí zasvětil kapli na Karlštejně.
Kateřina má pod ochranou hlavně dívky a ženy, ale i lidi pracující s kolem či ostřím. Díky své moudrosti se stala patronkou učitelů, studentek a knihoven. V kostelích bývá zobrazována s knihou, mečem, korunou nebo palmovou ratolestí. To vše připomíná její učenost a statečnost. Na venkově se její jméno objevovalo hlavně v různých pranostikách a starých rčeních. Lidé věřili, že na Kateřinu přichází první vážná zima, a podle počasí odhadovali, co je čeká v následujících týdnech. V chalupách se říkalo: Na Kateřinu vlez pod peřinu, a děti při pohledu z okna očekávaly první sníh.
Kateřinská tradice byla ale především praktická. Její svátek vycházel na dobu, kdy byly zemědělské práce hotové a doma začínala zimní rutina. Dralo se peří, připravoval se len, sušilo ovoce a do mlýna se vozilo obilí na mouku. A právě uprostřed téhle práce přišel den, kdy se dalo ještě naposledy pořádně zatancovat a pobavit se, než nastoupil advent. Na venkově se tomu často říkalo babský ples. Ženy měly v ten večer právo rozhodovat o všem. Ony vybíraly tanečníky, platily muzikantům a určovaly, kdy se bude hrát a kdy pít. Muži mohli jen čekat, jestli si jich některá všimne. Jednou za večer se povolila takzvaná pánská volenka, ale jinak byla vláda žen neotřesitelná. Místy se dodržoval i zvláštní zvyk zavěšování zástěry ke stropu sálu. Dokud ji muži nedokázali sundat, platilo ženské právo. Ženy pak rozdávaly na památku malé pečivo nebo květiny a společný smích se rozléhal do noci, jako by na chvíli patřil jen jim.
Zajímavé je, že na Kateřinu nebylo dovoleno pracovat s ničím, co má tvar kola. Ani kolovrat, ani ruční mlýnek, ani bruska. Věřilo se, že by se tím zneuctila památka světice. Ve skutečnosti ale ženy ten zákaz braly spíš jako vítanou pauzu od mletí a předení. Do večera byl čas nachystat se na ples a dopřát si pár hodin klidu. A pak, když vesnické muziky utichly a světla z tanečníků zhasla, začal advent. Doba, která měla být tichá a skromná. Doba, kdy se housle schovaly do komína a kolovrat se zase vrátil na své místo. Na venkově se rádo říkávalo: Jaká Kateřina taková bude celá zima. Když mrzlo, slibovalo to mírnější leden. Když se lidé klouzali po ledu, věděli, že barborka přinese déšť. Tyhle staré pranostiky nejsou žádná věda, ale mají v sobě krásu pozorování přírody, která nás učí víc, než si často připouštíme.
Zdroj: cs.wikipedia.org, kudyznudy.cz, ceskezvyky.cz
79 Kč
79 Kč
84 Kč
