Zimní slunovrat přináší nejdelší noc a návrat světla. Co znamenal pro naše předky

Ten pocit známe všichni. Uprostřed zimy přepadá člověka drobná únava, pocit melancholie a doléhá na něj všudypřítomné ticho. Jako by nám chyběla jiskra. Jenže právě v té nejdelší noci roku se láme čas. Slunce v sobě sbírá sílu, dny se začnou natahovat a světlo postupně přebije tmu. Zimní slunovrat, který obvykle připadá na 21. prosince, je astronomický milník, ale i starý symbolický svátek. Pro venkovský život měl hluboký význam.

Co se při zimním slunovratu děje?

V den slunovratu dopadá sluneční světlo na Česko nejvíc šikmo a Slunce vystoupí nejníž nad obzor. Je to nejkratší den v roce. Astronomové v ten okamžik mluví o začátku zimy, i když pocitově má člověk většinou zimu dávno v zádech. Zajímavé je, že prodlužování dne po slunovratu je nejdřív skoro neznatelné. Přesto nastane zlom, na který lidé čekali celé podzimní období. Od toho dne se noc zkracuje. Ať je počasí jakékoli, je to jasná vesmírná matematika.

Slované vítali Slunce jako novorozeně

Naši předkové žili v úplně jiném světě, bez elektřiny, světelných reklam a mobilů. Tma byla opravdová tma. Zimní slunovrat pro ně nebyl suchý astronomický fakt. Byl to okamžik naděje. Slovanské kmeny slavily narození mladého boha Slunce. Oheň představoval ochranu, světlo a začátek nového cyklu. Lidé udržovali plamen přes noc, protože věřili, že temné síly mají v těchto dnech největší moc. Hořící svíce, popíjení medoviny a zpívání u kamen mělo přesně ten účel, který známe i dnes. Ulevit náladě.

Mohlo by se vám líbit

Topení jede naplno, ale vám je zima? Možná děláte chybu, která vás stojí zbytečné peníze

Zimní slunovrat a Vánoce nejsou tak daleko od sebe

Když přišlo křesťanství, staré oslavy nezmizely. Jen se změnila jména. Místo slunečního božstva se slaví narození Ježíše, ale symbolika je podobná. V nejtemnější době roku se rodí světlo. A i když tomu dnes říkáme Vánoce, podstata zůstává. Je zajímavé, že některé lidové zvyky jsou starší než křesťanství. Rozkrajování jablka. Jmelí. Ochranné větvičky jehličnanů v domě. To všechno tu bylo dávno před betlémy a koledami.

Zimní slunovrat v krajině kolem nás

Stačí vyjít ven v zimní noci. Oči si přivyknou na tmu, vzduch se leskne a člověk vnímá ticho, které se jindy nedá najít. Krajina kolem vesnic a menších měst má kolem slunovratu zvláštní atmosféru. Kratší dny, delší stín, mrazivá mlha nad loukami. Někde v krajině stojí menhiry, balvany nebo stará pohanská místa. Kdo má rád tajemno, může vyrazit k menhirům u Žihle nebo ke kamenným útvarům u Řípu. Naši předkové je stavěli s úctou ke Slunci, ne proto, aby zaplnili sociální sítě.

Tradice světla, které se vrací

Možná i proto dnes lidé znovu objevují tiché rituály spojené se slunovratem. Oheň v kamnech. Svíce na stole. Větvičky zeleně v domě. Všechno to dává smysl. Když venku vládne tma, chceme světlo ještě víc. Pro venkovský život měl zimní slunovrat vždy jeden zásadní odkaz. Člověk není pánem přírody, jen jejím hostem. Můžeme plánovat, sázet, péct, sklízet, ale slunce si stejně přijde po svém. A je to dobře.

Zdroj: kudyznudy.cz, salveo.cz, radyzezahrady.cz

Ještě víc inspirace a příběhů šikovných lidí vás čeká v aktuálním čísle Marianne Venkov a styl, které najdete na stáncích i online.