Na podzim přichází do přírody i do zahrad tichá a zádumčivá sezona

Je to jedna z mnoha scenerií, které vás uchvátí, když se vydáte po červené značce z Okoře na Budeč. První ze sedmi rybníků se zde začal hloubit v roce 1971. Náhonem do nich proudí voda ze Zákolanského potoka, jehož koryto vytváří přirozenou hranici mezi zahradou Sidonie Jiravové a lesem. Na kosatcích a rozchodnících prorůstajících břehy je sice vidět, že už mají něco za sebou, rozhodně to ale nevzdávají a záhony zdobí hrdě dál.

Text: Adéla McLintock

Běh na předlouhou trať

Proměnám své zahrady v Noutonicích přihlíží Sidonie Jiravová už téměř po šedesáté. Podzim tu zanechal stopy snad na všem kromě jehličnanů a strakatého břečťanu. Už od cesty rozmoklé studenou rosou poblikávají na kolemjdoucí listy zarudlých brslenů a zlatých javorů. Ke spánku se chystají úhledné skupinky kaštanů, bříz, dubů, lip a hlohů. Jenom vrba zůstává trochu pozadu. „Všechny jsem sama sázela, jejich kořeny pevně kotví v zemi i v mém srdci,“ říká Sidonie. Vrba je památkou na jejího přítele, v březovém hájku se zase vdávala Sidoniina neteř... Bezmála jeden a půl hektaru zeleně, která přirozeně splývá s krajinou lesů a polí lemovaným Zákolanským potokem, oživují umělecká díla dvou Sidoniiných osudových mužů – akademického sochaře Miroslava Jiravy a výtvarníka Petra Kaftana. Sochy z kamene a umělého pískovce se v dokonalé harmonii snoubí se starým mlýnem ve stylu selského baroka i zamlklou hladinou sedmi rybníčků s poetickými názvy Brumlák, Motýlek, Prstýnek či Potopená katedrála. U jejich břehů se vzduch citelně ochlazuje. Ale co je pár stupňů oproti vůni mokré hlíny a ztrouchnivělých pařezů přizdobených mechem a hvězdičkami  netřesků.

Kouzlo podzimní zahrady

Boční zeď citlivě zrekonstruovaného mlýna zdobí Miroslavův reliéf s názvem Nevěrná královna. Odsud má Sidonie přehled o všem, co se v zahradě děje. Třeba jak krásně zvládají stromy své stárnutí. Umějí však nadělat také pěknou neplechu. Vždycky na podzim je proto zapotřebí náhon rybníka pořádně vyčistit od spadaného listí a větví. S vodou se zas nerozličně snoubí životy ryb, žab, raků a taky ondater, volavek a ledňáčků, kteří se tu můžou celý rok do sytosti plnit bříška. Magičnost místa, kterou viděl skrze oprýskané zdi a kopřivy až k pasu první Sidoniin manžel Miroslav už v 60. letech minulého století, když si mlýn pořizovali, dnes podtrhují působivá umělecká díla, která tu po sobě zanechal. Je napínavé sledovat, jak podzim postupně mění zvář zahrady. Na jeho povel řídnou koruny stromů a trvalky získávají barvy, které v návštěvnících i majitelce vzbuzují radost a smutek zároveň. Zatímco nad jiřinkami už mávl kosou první mrazík, zářivým lampionům židovské třešně a hvězdnicím noční chlad ani trvalejší déšť neublížily. Pod olšemi se ve vší svěžesti zelenají vějíře kapradin, bergénie a taky listy břečťanu mířícího vzhůru k nebi.

Galerie: Galerie: Zahrada u Okoře

10 fotek 11 fotek