Jednou z nejkrásnějších přírodních dekorací v barvách podzimu jsou sytě oranžové lampionky mochyně židovské. Rozzáří zahradu a krásně vypadají také ve váze nebo suchém aranžmá, neboť si opravdu dlouho udrží svou výraznou barvu i nezaměnitelný tvar. Při pěstování mochyně však dejte pozor, aby se vám postupně nerozrostla až tam, kde ji nechcete.
Domovinou mochyně židovské je zejména jihovýchodní Evropa, jižní Asie a Japonsko. U nás má řadu lidových přezdívek, nejznámější je jako židovská třešeň, ale říká se jí také židovská jahoda, liščí jablko, měchuňky a samozřejmě lampionky. V českých zahradách se jí daří velmi dobře. Jde totiž o nenáročnou trvalku. Má ráda slunné až polostinné místo a propustnou půdu. Zálivku vyžaduje jen v dlouhých obdobích bez deště a hnojit nepotřebuje vůbec. Je plně mrazuvzdorná (až do -30 °C). Na podzim nebo v předjaří stačí její nadzemní část seříznout těsně u země – později na jaře pak znovu spolehlivě obrazí.Jarní řez bývá oblíbenější, neboť vám budou moct lampionky zdobit zahradu i v zimě. V mrazech z nich postupně oranžový obal zmizí a zůstane jen krajkový skelet, který je snad ještě zajímavější.
V průběhu staletí byla mochyně židovská díky svému dekorativnímu vzhledu hojně vysazována po celém světě, a tak v mnoha oblastech včetně středoevropské přírody zplaněla a zdomácněla. Množí se totiž velmi dobře a často až nekontrolovaně. Rozrůstá se pomocí podzemních oddenků. Pokud ji nechcete mít po celé zahradě, můžete ji pěstovat v nádobách nebo ji do záhonu zapustit ve velkém květináči bez dna, případně použít protikořenové zábrany. Má to však i jednu výhodu. Stačí, když si na zahradu pořídíte jednu sazenici a pak si ji sami namnožíte. Na jaře nebo na podzim rýčem odseknete část trsu s podzemními oddenky a zasadíte ji jinam.
Foto: Pixabay
Krajkový skelet z lampionků zůstane, když je necháte přes zimu na rostlině. Pokud byste chtěli stejného efektu dosáhnout doma, nechte lampionky alespoň dva týdny namočené ve vodě.
„Třešinky“ nejezte!
Od června do srpna kvete rostlina nenápadnými bělavými květy. Během srpna se začne původně malý zelený kalich nafukovat kolem vyvíjejícího se plodu. A od konce srpna do října se tyto kalichy vybarvují do typické zářivě oranžové až šarlatově červené barvy a proměňují se v dlouho očekávané lampionky. Tehdy je čas jít na ně s nůžkami. Ale pozor, na rozdíl od plodu jednoleté mochyně peruánské jsou „třešinky“ uvnitř lampionku mochyně židovské nejedlé! Pro jejich sklizeň do dekorací vyberte suchý, slunečný den, jakmile opadne ranní rosa. Vlhké kalichy by během sušení snadno zplesnivěly. Pro kytice a do váz stříhejte celé stonky i s listy, na drobné dekorace stačí jednotlivé lampionky s krátkou stopkou, aby se s nimi lépe pracovalo. Vybírejte pevné, nepoškozené kalichy bez prasklin a hnědých skvrn.
Před sušením ze stonků otrhejte všechny zelené i žluté listy, které by po uschnutí stejně zhnědly a opadaly. Stonky svažte po 5 až 10 a zavěste „hlavou dolů“ na temném, suchém a dobře větraném místě. Důležité je nesušit lampionky na slunci, aby jejich výrazná barva nevybledla. Pokud jste stříhali jen jednotlivé kalichy, rozložte je v jedné vrstvě na pečicí papír a po pár dnech obraťte, aby schnuly rovnoměrně. Zhruba za 2 až 3 týdny budete mít mochyni krásně suchou a můžete ji použít do dekorací a květinových aranžmá. Skvěle vynikne v kombinaci se šípky, vřesem, ale i lístky eukalyptu. Jednotlivé lampionky můžete nasypat do skleněné vázy nebo na dřevěný podnos s vyšším svícnem a dát do středu jídelního stolu. Krásně vypadají na podzimních věncích, kam je jednoduše přilepíte pomocí tavné pistole. Jednoduchý věnec lze také vytvořit přímo z nich, stačí je po jednom napichovat na drát, který následně stočíte do kruhu, spojíte a pak už jen zavěsíte na stěnu nebo na dveře. Podobným způsobem si můžete lampionky mochyně ozdobit světelný řetěz, na který je postupně navlékáte. Pokud se vám špatně propichují, můžete je v místě u stopky lehce nastřihnout. A pak už se budete jen těšit z jejich krásy, která vám při šetrném zacházení vydrží dlouhé roky.
.jpg)
