Zelené hnojení je přírodní způsob zúrodnění a ochrany půdy, při kterém se na prázdné záhony po sklizni vysévají rychle rostoucí byliny. Momentálně se ještě zelenají, před většími mrazy je však většinu z nich třeba posekat a zarýt do půdy. Některé je ale prospěšné nechat na záhonech až do jara.
Podzimní příprava zeleninových záhonů nespočívá jen ve vypletí a odklizení suchých a polámaných zbytků rostlin. Abyste si je správně nastartovali na další sezónu, vyplatí se je během září osít rychle rostoucími druhy, jako je hořčice, svazenka nebo vikev. Jejich kořeny půdu přirozeně prokypří a provzdušní. Hustý zelený porost pak ochrání zeminu na záhoně před vyplavováním živin podzimními dešti. Rychle rostoucí plodiny navíc nedají šanci podzimnímu plevelu. A některé z nich zároveň potlačují půdní choroby. Především však jde o zelené hnojení. Rozkládající se rostliny totiž dodají půdě cenný humus a živiny.
Na prázdné záhony se můžou rychle rostoucí plodiny vysévat už od poloviny srpna zhruba do začátku října. Stačí jim pouhých 6 týdnů, aby vytvořily dostatek zelené hmoty na pohnojení. Opravdu rychle roste například svazenka vratičolistá. Ta není příbuzná s běžně pěstovanou zeleninou, proto dokáže přerušit životní cyklus patogenů jejích chorob, které zůstávají v půdě. Hořčice bílá, řepka nebo ředkev olejná jsou další oblíbené „meziplodiny“. Přirozeně dezinfikují půdu, potlačují háďátka a i ony velmi rychle zakryjí záhon. Jen pozor, tyto rostliny nesázejte před ani po kapustě, zelí či brokolici. Jako zelené hnojení dobře fungují též rostliny bobovité – vikev, ozimý hrách, jetel inkarnát nebo lupina. A navíc mají jednu speciální vlastnost. Bakterie na jejich kořenech vážou vzdušný dusík a obohacují jím půdu.
Foto: Shutterstock
Hořčice bílá rychle roste, potlačuje plevele a v půdě omezuje některé škůdce (např. háďátka).
Nejdřív sekačka, pak rýč
Touto dobou byste už měli mít záhony oseté během září krásně zelené. Blíží se totiž čas jejich „sklizně“. Konkrétně těch, které jsou vytrvalé nebo ozimé (ozimý hrách, vikev, jetel inkarnát), tudíž by zimu přežily a na jaře by nekontrolovaně rostly dál. Jakmile začnou nakvétat, zbavte se také plodin, u kterých hrozí, že by se na záhon vysemenily. Na přelomu října a listopadu, ještě před prvními většími mrazy, na ně nejprve vezměte sekačku, a pak rýč. Rostliny každopádně nenechávejte vcelku. Posekané je pak můžete nechat dva až tři dny na záhoně zavadnout, aby se z nich odpařila přebytečná voda. Poté rýčem nebo motykou zaryjte zelenou hmotu do hloubky 10 až 15 centimetrů, rozhodně ne hlouběji, jinak by bez přístupu vzduchu začala hnít namísto tlení.
Vymrzající choulostivější rostliny (např. svazenku vratičolistou, hořčici bílou, ředkev olejnou) na záhonech ponechte. První silnější mrazy je zahubí, porost „lehne“ a vytvoří přirozený ochranný mulč, který brání vyplavování živin zimními dešti, větrné erozi a udržuje v půdě život. Na jaře zhruba dva až tři týdny před plánovanou výsadbou pak můžete tenkou vrstvu suchých zbytků rostlin jednoduše zapravit motykou přímo do půdy nebo přejet kultivátorem. Pokud je zbytků hodně, shrabejte je a vyhoďte na kompost. Pod nimi najdete krásně kyprou, tmavou a vlhkou půdu. Tu lehce zkypřete a zhruba po dvou týdnech se můžete pustit do vysévání jarní zeleniny. Uvidíte, jak se jí bude v takto připravených záhonech dařit.
Zdroj: autorský text, zahradkari.cz, Český rozhlas Dvojka, nkz.cz
Co chtějí muži od žen a ženy od mužů? Terapeuti Michal a Michaela Bartošovi vysvětlují, proč si často ubližujeme
