Štípání dřeva bez bolavých zad není mýtus. Správnou techniku zvládne i začátečník

Topit dřevem je romantika, ale cesta ke hřejivému praskání v krbu začíná mnohem méně poeticky. U špalku, sekyrky a pořádné fyzické námahy. Jenže i to se dá zvládnout chytře a bezpečně. Pokud se dřevo štípe špatně, zaděláváte si na únavu, bolavá záda a zbytečná zranění. Se správnou technikou to ale může být naopak – příjemná venkovní práce, která vyčistí hlavu a zahřeje dvakrát: u štípání i u kamen.

Proč zrovna sekyrka a ne klasická sekera?

Sekyrka je skladnější, lehčí a skvěle padne do ruky. Ideální pro začátečníky nebo ženy, které se chtějí naučit připravit třísky nebo menší špalky bez zbytečného zápasení s kalačem. Navíc při správném používání zvládne víc, než by se na první pohled zdálo. Největší výhoda? Sekyrka vám dá kontrolu nad každým úderem. A když s ní zvládnete pracovat efektivně, zvládnete naštípat i větší množství dřeva bez větší námahy.

Mohlo by se vám líbit

Dřevo může hořet výrazně déle. Stačí změnit jediný krok při zatápění

Výběr sekyrky není věda, ale pár věcí si hlídejte

Hmotnost a délka topůrka jsou důležité. Lehká sekyrka je ovladatelnější, ale vyžaduje víc švihů. Těžší zase pomůže silově, ale neunese ji každý. Pro začátek se hodí zlatá střední cesta: sekyrka kolem 1 kg s topůrkem do 40 cm. Rukojeť by měla dobře sedět do ruky, ideálně s protiskluzovým povrchem. A hlava sekyrky? Kvalitní ocel, ostrá a klínovitá – ne hladká jako u tesání. Tip: Dřevěná topůrka mají šmrnc, ale moderní laminát je odolnější a nenáročný na údržbu. Štípání dřeva není žádná věda, ale pár zásad by měl znát každý. Pevná obuv, rukavice a stabilní podklad jsou základ. Sekyrka se nesmí smýknout nebo zarýt do země. Od toho je tu pevný špalek (ideálně ve výšce kolen). Místo si vyberte na rovném povrchu s dostatkem prostoru kolem sebe. Žádné děti nebo domácí mazlíčci poblíž. Sekyrka není hračka.

Jak štípat bez bolesti zad? Technika dělá rozdíl

Zapomeňte na silácké mávání sekyrkou jako v pohádce o Mrazíkovi. Chytrý pohyb je lepší než hrubá síla.

• Postavte se pevně, nohy na šířku ramen.

• Chytněte sekyrku oběma rukama – jedna u hlavy, druhá na konci rukojeti.

• Zaměřte se na praskliny ve dřevě nebo na nejslabší místo. Tam míří první švih.

• Nesnažte se dřevo rozseknout napoprvé. Klidně si ho „nařízněte“ pomocnými seky po stranách.

• Švih veďte plynule a s váhou těla, ne silou rukou.

• Pozor na uzly a suky, tam sekyrka ráda uvízne. Pokud se to stane, nikdy ji neškubejte násilím. Pomozte si jiným špalkem a vytlučte ji ven opatrným poklepem.

Dřevo vybírejte s rozumem. Suché jde jako po másle

Začátečníkům se lépe pracuje se suchým a rovnovláknitým dřevem. Poznáte ho podle prasklin na konci a suché kůry. Čerstvé dřevo štípejte jen výjimečně. Je těžší, měkké a sekyrka se v něm spíš zasekne. A navíc potřebuje minimálně rok, než pořádně vyschne. Malé špalky jsou ideální pro trénink. Když si osvojíte pohyb, můžete si troufnout i na větší kusy.

Po práci zasloužený servis. Sekyrku čistěte i brousíte

Tupá sekyrka štípe špatně a je nebezpečná. Broušení zvládnete i ručně pomocí brusného kamene nebo pilníku. Dodržujte původní sklon ostří a na závěr lehce naolejujte, ať nerezaví. Zkontrolujte také rukojeť. Nesmí být prasklá ani uvolněná. Jedna vypadnutá hlava vám může zavařit.

Zdroj: crateclub.com, allegro.cz, obi.cz

Ještě víc inspirace a příběhů šikovných lidí vás čeká v aktuálním čísle Marianne Venkov a styl, které najdete na stáncích i online.