Jak vybrat sekeru, aby vám sousedi záviděli a vy jste si nezničili záda

Kdo někdy štípal dříví „čímkoliv, co bylo po ruce“, ví svoje. Jednou je sekera moc těžká, podruhé krátká jako dětská hračka, potřetí se pořád zasekává a vy ji taháte ven jak zub u zubaře. Přitom vybrat správnou sekeru není žádná věda. Jen si musíte ujasnit, co s ní budete dělat, a nepodcenit pár detailů, které v obchodě vypadají jako drobnost, ale doma rozhodují o tom, jestli budete štípat s radostí, nebo s nadávkami.

Nejdřív si přiznejte pravdu co s ní vlastně chcete dělat

Nejčastější chyba je kupovat „takovou tu normální“ sekeru. Jenže normální pro koho. Pro někoho to znamená nasekat pár třísek na podpal, pro jiného rozštípat metrový špalek po dědovi. Pokud chcete hlavně dřevo do kamen, hledejte štípací sekeru. Ta má tvar hlavy udělaný tak, aby dřevo roztrhla, ne aby se do něj jen zařízla. Když potřebujete občas rozdělat oheň venku, osekat větev nebo si naštípat třísky, dává smysl univerzální nebo kempingová sekera. A jestli dřevo opracováváte, třeba na trámy, kůly nebo něco stavíte, tam se hodí tesařská sekera, protože s ní uděláte přesnější práci. Jestli máte doma jen jednu sekeru a chcete, aby zvládla všechno, připravte se na kompromis. Bude „na něco“ fajn, ale na něco vás bude štvát.

Délka sekery rozhoduje víc než značka na hlavě

Délka topůrka není módní doplněk. Je to páka. Dlouhá sekera dá větší švih a sílu, krátká zase přidá kontrolu. Na třísky a menší polínka se hodí kratší kousek, protože se s ním líp trefíte a je bezpečnější. Na větší polena je lepší delší sekera, protože bez síly to budete sekat na deset ran a to nechce nikdo. Praktický test bez filozofie: když držíte sekeru v ruce, měla by vám připadat přirozená. Neměla by vás nutit krčit ramena ani vás tahat k zemi. Když máte pocit, že ji sotva zvednete, je to špatně. Síla u štípání nevzniká tím, že se budete přemáhat, ale tím, že se sekera rozumně rozjede.

Hmotnost je past: Čím těžší neznamená tím lepší

Těžká sekera umí být skvělá, když štípete velká polena a máte techniku. Jenže pro běžné domácí štípání je přehnaná váha spíš trápení. Ruce odchází rychle, přesnost jde dolů a roste riziko, že se sekera sveze vedle. Pro většinu lidí je dobrý kompromis sekera, se kterou zvládnete pracovat delší dobu a pořád máte kontrolu. U obřích špalků pak nastupuje kalač, což je vlastně těžší liga. Má masivní hlavu a často delší topůrko, takže umí rozdělit to, co běžná štípací sekera jen načne. Ale upřímně, kalač je nástroj, který má smysl, až když štípete opravdu velké kusy a často.

Materiál topůrka: Dřevo je klasika, plast je pohodlí

Tady se lidi dokážou hádat jak o politice. Pravda je, že obě varianty mají něco do sebe. Dřevěné topůrko je příjemné do ruky, v zimě tolik nestudí a když se zničí, dá se vyměnit. Na druhou stranu umí časem vyschnout, prasknout nebo se poškodit od nárazů. Chce trochu péče a občas kontrolu. Kompozit a plast bývá lehčí, často má protiskluz a drží stabilněji. Neřešíte tolik údržbu. Jen bývá dražší a ne každému sedne „ergonomický“ tvar, který někdy nutí ruku do jedné polohy, i když vám to tak prostě nevyhovuje. Když jste typ, co chce vzít nářadí a jít pracovat bez přemýšlení, moderní topůrko vás potěší. Když máte rádi tradiční pocit v ruce a opravitelnost, dřevo vám bude bližší.

Ostří a tvar hlavy poznáte na první pohled 

Tupá sekera je nepraktická. Nejen že hůř seká, ale paradoxně může být i nebezpečnější, protože víc odskakuje. U štípací sekery navíc nejde jen o ostrost, ale i o klínový tvar. Štípací sekera má hlavu stavěnou tak, aby dřevo rozevřela. Univerzální sekera má užší hlavu, aby šla do dřeva i „řezat“ a opracovávat. Nezapomeňte na jednoduchou věc: sekera není jednorázová záležitost. Kdo ji občas přibrousí, ušetří si hromadu práce. A taky peněz za služby, když se to naučíte aspoň základně.

Zdroj: promistry.cz, jarabak.cz, kutil.cz